Hudební lahůdky
— Cyklus koncertů staré hudby —
La guitarre royalle
Virtuózní španělská a francouzská hudba — Karel Fleischlinger, barokní a renesanční kytara, theorba.
Neděle 21.07.2013 15:00 — Státní hrad Veveří, 664 71 Veverská Bítýška.
Program
Francisque Corbetta (cca. 1615 – 1681) | Passacaille (La Guitarre Royalle) |
Santiago de Murcia (1673 – 1739) | Marionas por la B — La Jota (Saldívar Codex No. 4) |
Robert de Visée (cca. 1655 – 1732) | Chaconne (Pièces de Théorbe) |
Alonso Mudarra (cca. 1510 – 1580) | Romanesca o Guardame las vacas (Tres Libros de Musica en Cifras) |
Guillame Morlaye (cca. 1510 – cca. 1558) | Galliarde (Premier Livre de Guiterne) |
Nicola Matteis (cca. 1670 – cca. 1714) | Preludio — Aria 1–4 (The False Consonances of Music) |
Alessandro Piccinini (1566 – cca. 1638) | Toccata VI. (Intavolatura di Liuto et di Chitarrone, Libro primo) |
Bellerofonte Castaldi (cca. 1581 – 1649) | Sgroppato Passagio — Cecchina Corrente — Furiosa Corrente (Caprici a due Strumenti, Tiorba sola) |
Francisque Corbetta (cca. 1615 – 1681) | Caprices de Chacone (La Guitarre Royalle) |
Santiago de Murcia (1673 – 1739) | Grabe — Allegro (Saldívar Codex No. 4) |
Girolamo Kapsperger (cca. 1580 – 1651) | Toccata Prima — Toccata Seconda Arpeggiata (Intavolatura di Chitarone, Libro primo) |
Santiago de Murcia (1673 – 1739) | Fandango — Zarambeques (Saldívar Codex No. 4) |
Gaspar Sanz (1640 – 1710) | Canarios (Instruccion de Musica sobre la Guitarra espagnola) |
O skladatelích
- Francesco Corbetta (cca. 1615 – 1681) se narodil v Itálii a zemřel v Paříži. Jako
virtuóz, pedagog a skladatel patřil mezi nejvýznamnější osobnosti barokní kytary. Mezi jeho žáky patřil
Giovanni Battista Granata, Robert de Visée a také francouzský „Král Slunce“
Ludvík XIV. Corbetta je autorem pěti sborníků pro kytaru. První tři jsou psány v italské a poslední
dva ve francouzské tabulatuře.
- Santiago de Murcia (1673 – 1739) působil na španělském královském dvoře, přesto umírá nakonec
v rodném Madridu chudý. Z jeho tvorby se dochovaly čtyři sborníky. Dva z nich byly objeveny
až nedávno v Mexiku. Sbírky obsahují díla různých stylů a nabízejí bohatou a pestrou výpověď o dobovém
repertoáru pro barokní kytaru.
- Robert de Visée (cca. 1655 – 1732/33), loutnista, kytarista, theorbista, violista a zpěvák na
dvoře nejkřesťanštějšího krále Ludvíka XIV. V jednom ze svých dopisů ho zmínil i Jean Rousseau jako
respektovaného hudebníka ve Versailles. Dochovaly se dva sborníky pro barokní kytaru a řada skladeb pro
barokní loutnu a theorbu.
- Alonso Mudarra (cca. 1510 – 1580), španělský renesanční skladatel a vihuelista. Působil
krátce v Itálii, po návratu do Španělska se stal knězem a přijímá post kanovníka v katedrále
v Seville. Napsal tři sborníky pro vihuelu a čtyřsborovou kytaru, ve své době nový nástroj.
- Guillame Morlaye (cca. 1510 – cca. 1558), francouzský renesanční loutnista a skladatel. Žil
a působil v Paříži. Vydal řadu loutnových sborníků a tři sborníky vlastních fantazií a tanců pro
renesanční čtyřsborovou kytaru.
- Nicola Matteis (cca. 1670 – po 1714) vynikající italský houslista a skladatel, působící
v Anglii. Někdy označovaný za druhého Corelliho. Napsal mimo jiné 4 knihy árií pro housle. Jeho
škola kontinua na kytaru obsahuje i suitu 4 árií s preludiem a malou dohrou.
- Alessandro Piccinini (1566 – cca. 1638) se narodil v italské Boloni v muzikantské
rodině, jeho otec i oba bratři hráli na loutny. Působil například jako hudebník pro rodinu d’Este
a pro papežského nuncia, kardinála Pietra Aldobrandiniho. Dochovaly se dva sborníky pro loutnu a theorbu
(chitarrone), které mají veliký význam i z toho důvodu, že obsahují popis techniky hry.
- Bellerofonte Castaldi (cca. 1581 – 1649) - italský skladatel, básník a loutnista. Procestoval
Itálii a Německo. Napsal množství pozoruhodných instrumentálních i vokálních skladeb, kde demonstruje svůj
nesouhlas se zpěvem kastrátů. Jeho tabulaturní zápis je velmi komplexní, přesto ponechává interpretovi určitou
volnost.
- Girolamo Kapsperger (cca. 1580 – 1651) se narodil v Benátkách jako syn německého
šlechtice. Brzy získal věhlas svou hrou na theorbu a odchází do Říma, kde vstoupil do papežských
služeb. Skládá duchovní hudbu (mše, kantáty), zhudebnil i básně papeže Urbana VIII. Dochovala se celá
řada jeho sborníků a skladeb, většina v rukopisech.
- Gaspar Sanz (1640 – 1710) byl aragonský kytarista, varhaník a také kněz. Studoval hudbu,
theologii a filozofii na univerzitě v Salamace, kde se stal později profesorem hudby. Byl také básníkem
a spisovatelem. Napsal tři sborníky pro barokní kytaru, které sloužily ve své době jako škola hry na tento
nástroj a dodnes jsou cenným zdrojem informací o technice a ladění tohoto nástroje.
Karel Fleischlinger
vystudoval kytaru na Konzervatoři v Pardubicích ve třídě prof. Stanislava Juřici,
poté absolvoval Vysokou hudební školu Franze Liszta pod vedením Prof. Rolanda Zimmera. V roce
1986 získal v mezinárodní soutěži v Kutné Hoře v kategorii do 35 let první cenu
a titul laureáta. První místo dosáhl téhož roku také v interpretační soutěži soudobé české hudby.
Kromě mnoha koncertů doma i v zahraničí vytvořil řadu rozhlasových nahrávek. Od roku 1991 se
věnuje komorní hře v souboru
Lenz–Trio
ve složení flétna (Susanne Oehler), violoncello (Torsten Oehler) a kytara, od roku 2004 v kytarovém kvartetu
PF Guitar Quartet a od roku 2007
v Romantic Guitar Duu
s Janem Tuláčkem.
V roce 1999 natočil ve studiu Principium v Praze svoje první sólové CD, v roce 2001 CD
se souborem Lenz–Trio a v roce 2009 ve studiu Surf DVD/CD s PF Guitar
Quartetem. V létě 2010 nahrál na repliku osmistrunné kytary (Ries, 1840) CD
Souvenir Romantique
s hudbou kytarových mistrů 19. století.
O nástrojích
Na koncertě se představí jako hráč na renesanční i barokní kytaru a theorbu. Zazní hudba předních
evropských loutnistů a kytaristů z konce 16. až počátku 18. století na repliky dobových
nástrojů z dílny vynikajícího českého loutnaře
Jiřího Čepeláka:
- Anonym, barokní pětisborová kytara, Itálie kolem roku 1620
- Antonio Stradivari, barokní pětisborová kytara, Itálie kolem roku 1700
- Anonym, rekonstrukce renesanční čtyřsborové kytary podle dochovaných reprodukcí
- Matteo Sellas, čtrnáctisborová theorba, Benátky 1637
Zpět