Plakát na koncert
Wappen derer von Magnis
Foto: Fletny, Lorenzo Cerini, cca. 1760

Hudba ze zámku Strážnice

Unikátní 250 let staré a neprávem zapomenuté partitury rozezvučí na originálních nástrojích legendární violoncellista Christophe Coin a jeho přátelé.

Pondělí 16. prosince 2013 19:30 — Moravské zemské muzeum, foyer Dietrichsteinského paláce, Zelný trh 8, Brno. Bezbariérový přístup

Od 18:30 mají držitelé vstupenek na koncert volný vstup do výstavy MZMCesty do hudební minulosti / Musica Magni“. Hudebniny a nástroje z 18. století, které zazní na koncertě jsou také předmětem této výstavy.

Reportáž České televize „Výstava přiblíží hudební kulturu rodu Magnisů“ (Události v regionech, 28.11.2013 18:00, trvání 01:50 minut).

Program

Secondo (? – ?)Notturno Nº 3 a due flauti e basso del Sr. Secondo / Pel. S. A. M. (G dur) (CZ–Bm A73)
Allegro — Minuetto
Antonio Caputi (1720/30 – po 1800) Sonata a traversiero solo e basso del sig. D. Antonio Caputi (D dur) (CZ–Bm A42)
Andante — Allegro — Largo — Allegro
AnonymNotturno a due flauti e basso (C dur) (CZ–Bm A67)
Andante — Allegro
Giuseppe Tartini (1692 – 1770)Sonata a violoncello e basso (a moll)
Adagio — Allegro spirituoso — Aria
Archangelo Corelli (1653 – 1713)Trio sonata op. 3 No. 5 (d moll) (CZ–Bm A45)
Grave — Andante — Allegro — Largo — Allegro
 
AnonymDivertimento a due violini con il violongello (B dur) (CZ–Bm A61)
Allegro Má non presto — Largo Affettuoso — Folia Allegro
Carl Stamitz (1745 – 1801)Duetto di Carlo Stamiz (G dur) (CZ–Bm A83)
Romance
Giuseppe Clemens dall’Abaco (1710 – 1805)Capriccio Nº 2 a violoncello solo (g moll)
Francesco Ruge
(? snad Filippo Ruge, 1725 – 1767)
Solo. Flauto traverso con Basso (G dur) (CZ–Bm A118)
Largo — Allegro — Allegro
Karl Kohaut (1726 – 1784)Sonata a liuto solo (D dur)
Adagio
Geis (? – ?)Trio del Sigr. Geis (D dur) (CZ–Bm A31)
Adagio — Vivace — Tempo di minuet

Umělci

1. Originální flétna: Lorenzo Cerino, Torino cca. 1760 (soukromá sbírka, Christophe Coin)
2. Originální flétna: Lorenzo Cerino, Torino cca. 1760 (strážnická sbírka, Moravské zemské muzeum, Brno)
3. Originální violoncello: Alessandro Gagliano, Napoli cca. 1720 (Fonds Instrumental Français)
4. Barokní loutna: Lars Jönsson, Dalarö 2008, kopie podle Schelle 1744/Wildham 1755

Foto: Christophe Coin

Christophe Coin

Christophe Coin, narozen v Caen (Normandie), studoval ve svém rodném městě ve třídě Jacquese Ripoche, poté v Paříži u André Navarry. Byl žákem Nikolause Harnoncourta a také Jordiho Savalla, s nímž několik let působil jako člen souboru Hespèrion XX. Jako sólista je pravidelně zván k účinkování s nejprestižnějšími ansámbly staré hudby jako Concentus Musicus Wien, Academy of Ancient Music a Il Giardino Armonico. 20 let byl také uměleckým vedoucím Ensemble Baroque de Limoges, se kterým získal uznání m. j. za nahrávky Bachových kantát. V roce 1984 založil Quatuor Mosaïques, který od té doby vede. Mozart, Haydn, Beethoven, Schubert patří k jejich hlavnímu repertoáru a nahrávky této hudby získaly nejvyšší ocenění odborných kritik. Christophe Coin vyučuje na Schola Cantorum v Basileji a na Pařížské konzervatoři hru na violoncello a violu da gamba. Jako sólista účinkoval na mnoha koncertech po celém světě, působí také jako dirigent.

Foto: Maria Tecla Andreotti

Maria Tecla Andreotti

Maria Tecla Andreotti se narodila v Turíně. Na Univerzitě ve Stanfordu v Kalifornii získala titul „Bachelor of Art“. Její zájem o barokní hudbu se rozvinul během studií ve Strasbourgu, kde studovala cembalo na konzervatoři ve třídě Aline Zylberajch a zobcovou flétnu ve třídě Jeana-Françoise Alizona. Současně v Paříži studovala příčnou flétnu u Philippe Suzanne. V roce 1986 získává diplom sólistky na Královské Konzervatoři v Haagu ve třídě Bartholda Kuijkena.

Působila jako sólová flétnistka v Ensemble Baroque de Limoges, se kterým nahrála řadu CD (komorní hudba Telemanna, Rameaua, Bachovy kantáty, atd.). V roce 2006 nahrála Bachovy sonáty s cembalistou Willemem Jansenem a následně vystupovala na předních bachovských festivalech (Leipzig, Freiberg, Salzburg, Ansbach). Pravidelně je zvána k vyučování na pedagogických seminářích profesorů konzervatoří a hudebních škol, stejně tak na různé masterclass.

Její vášeň pro barokní tanec vedla v roce 2004 k založení projektu Le Caprice des Passions ve spolupráci s tanečníky Edith Lalonger a Gilles Poirier. Od roku 2005 spolupracuje v představení Bach Suite na choreografii Bachovy Partity pro flétnu spolu s François Denieau. Další choreografie realizuje v představení Maître à danser z roku 2008. Maria Tecla Andreotti účinkovala v produkci Bourgeois Gentilhomme v režii Denise Podalydèse (Théâtre des Bouffes du Nord) od května 2012 do ledna 2013.

Foto: Marta Kratochvílová

Marta Kratochvílová

Marta Kratochvílová studovala hru na flétnu na Konzervatoři v Pardubicích a poté na JAMU v Brně. V roce 2000 zahájila studium ve Francii na Conservatoire National de Région de Strasbourg, kde se specializovala na barokní a renesanční příčnou flétnu ve třídě J. F. Alizona a N. Hadden a na komorní hudbu ve třídách M. Gestera a P. Blanca. Zúčastnila se mistrovských kurzů a stáží vedených významnými osobnostmi jako Paul McCreesh, Barthold Kuijken, Jan-Latham Koenig, Sir Neville Marriner. Ve Francii intenzivně působila jako hráčka na barokní a renesanční příčnou flétnou v souborech Le Parlement de Musique, Bohemia duo, se souborem NotaBene. V rámci renesančních workshopů (Ferrara, Mnichov, Stuttgart, Basilej) pravidelně účinkovala s Consortem renesančních fléten ze Strasbourgu.

Od roku 2010 žije v ČR a nadále pravidelně koncertuje po celé Evropě. Úzce spolupracuje především na komorních a sólových projektech s umělci jako Jan Čižmář, Karel Fleischlinger, Joel Frederiksen, Martin Jakubíček, Petr Kolař, Ján Krigovský, Marcin Świątkiewicz, Marc Vonau či Petr Wagner. Je také vedoucí consortu renesančních příčných fléten Tourdion.

Jako pedagožka s dlouholetými zkušenostmi bývá zvána k prezentacím a masterclass po celé Evropě a zároveň vyučuje soukromě hru a dobovou interpretaci na barokní a renesanční traverso.

Foto: Jan Čižmář

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří. V současné době je doktorandem v oboru staré hudby na JAMU v Brně a na Ústavu hudební vědy FF MU v Brně.

O programu

Spojení pojmů Strážnice a hudba dnes automaticky evokuje folklór. O tom, že toto spojení má i jiné historické souvislosti a přímé doklady o nich se nacházejí v archivu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně, se však dozvídáme teprve v posledních letech, a to doposud jen po střípcích.

Cílem tohoto programu je představit prakticky neznámou hudební sbírku ze zámku ve Strážnici, která dokládá rozsáhlé hudební aktivity na dvoře hrabat z rodu Magni v druhé polovině 18. století. Tato sbírka čítající přibližně 470 položek doposud unikala širšímu zájmu muzikologů i koncertních umělců; zkoumání v posledních několik letech však přináší celou řadu naprosto unikátních objevů a premiér. Většina ze skladeb, které dnes zazní, jsou dle našich současných znalostí ve strážnické sbírce unikátní.

Tuto sbírku daroval hrabě Anton Franz von Magnis v roce 1919 nově vznikajícímu hudebnímu archivu tehdejšího Moravského musea, který vytvářel Vladimír Helfert. Jde o první ucelenou sbírku ve fondu dnešního Oddělení dějin hudby MZM. Před tímto datem byly všechny hudebniny z majetku šlechtického rodu Magni umístěny na zámku ve Strážnici. V roce 1748 se rod rozšířil o pruskou větev, když se Franz Johann von Magnis oženil s Marií, Franziskou, hraběnkou z Götzenu. Když potom jejich vnuk Franz Anton Magnis zemřel roku 1848 bez potomků, přešlo strážnické panství na prusko-slezskou linii rodu, jejíž příslušníci přesunul své hlavní sídlo na slezský zámek Eckersdorf (dnes Bożków) a Strážnice se jim postupně stávala jen místem příležitostného pobytu.

Celá kolekce sestává ze dvou větších skupin hudebnin. První — rukopisnou, ze které jsou i skladby dnešního programu — je možno datovat do období druhé poloviny 18. století. Její autoři jsou často neznámí nejen dnešnímu obecenstvu (z dnešního programu Ruge či Caputi), ale i dobovým i nejnovějším odborným hudebním slovníkům (Pissani, Geis, Salino, Secondo). Někteří jsou pak zcela anonymní. Ve sbírce jsou však v malé míře zastoupena také známější jména jako Stamiz, najdeme v ní také opisy starších titulů, jako jsou Corelliho a Tartiniho sonáty. Obsahuje převážně komorní hudbu pro smyčcové a dechové nástroje, stejně jako několik sinfonií a koncertů. Druhá skupina se skládá převážně z tisků datovaných do období zejména první poloviny 19. století, a to hlavně hudby pro kladívkový klavír nebo komorní hudby s ním.

Ve sbírce figuruje nezvykle velké množství skladeb pro dvě traversa a bas — due traversieri e basso, či pro traverso solo (sonáty i koncerty). Podle hojnosti zastoupení flétny v celém souboru hudebnin lze usuzovat na to, že flétna byla nástrojem ve Strážnici velice oblíbeným. Odráží to zároveň zajímavou skutečnost, kdy vedle většího počtu skladeb pro toto obsazení je v inventáři zámeckých interiérů z roku 1810 dochován také záznam o existenci dvou slonovinových travers (výrobce Lorenzo Cerino, Torino, cca 1760), z nichž jedno se dodnes dochovalo ve sbírkovém fondu MZM. Součástí širšího výzkumného projektu je vedle edice vybraných hudebnin také plánovaná realizace nahrávky a používání tohoto nástroje při výjimečných příležitostech. Druhá flétna, která dnes zazní, je v soukromé sbírce ve Francii a je jediným dalším dochovaným originálem z Cerinovy dílny (je z ebenu a zcela jistě to tedy není ona druhá flétna chybějící ve strážnickém inventáři). V rukou legendy violoncellové hry, Christopha Coina, zazní také mistrovské violoncello Domenica Montagnany. Kromě představení hudebnin jde při tomto koncertu tedy i o jedinečné setkání původních nástrojů.

Přejeme příjemný poslech a rozšíření hudebních obzorů při programu, při jehož poslechu již nechybí mnoho k tomu, aby se člověk přenesl do zámeckého salónu před 250 lety a nechal se okouzlovat virtuózní hudbou a krásou jemného zvuku vzácných originálních fléten ze slonoviny a ebenu — tak rozdílných a zároveň krásně se doplňujících materiálů — za doprovodu violoncella a barokní loutny.

Zpět

Děkujeme

Koncert se uskutečňuje s milou podporou Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna.
Děkujeme vedení a pracovníkům MZM za umožnění a podporu realizace tohoto badatelsky-interpretačního projektu.

Logo Ministerstva kultury Logo statutárního města Brna Logo Moravského zemského muzea Brno