Novello Cupido

Italské milostné písně raného 17. století.

Pátek 4. července 2014 19:00 — sál Ogilvy, hrad Špilberk, Muzeum města Brna, Špilberk 1, 662 24 Brno.

La Romanina:

Program

Giulio Caccini (1551 – 1618)Dolcissimo sospiro   (Le Nuove musiche, Firenze, 1601)
Giulio Caccini (1551 – 1618)Tutto’l di piango   (Nuove musiche, Firenze, 1614)
Giulio Caccini (1551 – 1618)Fortunato augellino   (Le Nuove musiche, Firenze, 1601)
Giulio Caccini (1551 – 1618)Dalla porte d’Oriente   (Nuove musiche, Firenze, 1614)
Salomone Rossi (1570 – 1630)Non è questo il ben mio   (Madrigaletti, Venetia, 1628)
 
Giovanni Girolamo Kapsberger (1580 – 1651)Toccata Arpeggiata
Girolamo Frescobaldi (1583 – 1643)Ti lascio anima mia, Sopra l’aria di Ruggiero   (Secondo libro d’arie musicali, Firenze, 1630)
Girolamo Frescobaldi (1583 – 1643)Se l’aura spira   (Primo libro d’arie musicali, Firenze, 1630)
 
Stefano Landi (1586 – 1639)Augellin   (Arie a une voce, Venetia, 1620)
Francesca Caccini (1587 – 1641)Ch’amor sia nudo   (Delle Musiche a une e due voci, Firenze, 1618)
Claudio Monteverdi [?] (1567 – 1643)Adagiati Poppea   (L’Incoronazione di Poppea, 1643)
 
Biagio Marini (1584 – 1663)Novello Cupido
Tarquinio Merula (1594 – 1665)Folle è ben che si crede
Claudio Monteverdi [?] (1567 – 1643)Pur ti miro   (L’Incoronazione di Poppea, 1643)

O programu

Program koncertu je založen především na italské hudbě 17. století a je inspirován slavnými hudebníky té doby – Vitttoria Archilei, Jacopo Peri, Laura Peverara a rodina Baroni (Adriana Basile, Leonora Baroni a Caterina Baroni) – kteří se při zpěvu sami doprovázeli na nástroj.

Vittoria Archilei, zvaná „La Romanina“, byla ve své době opravdovou hvězdou. Současníci opěvovali její hlas a schopnosti. Giulio Caccini, v předmluvě ke své opeře L’Euridice (1600), o ní tvrdí, že byla dlouholetou průkopnicí jeho nového stylu a vyzdvihoval její pěveckou bravuru. Skladatel Sigismondo d’India v předmluvě k Il primo libro di musiche da cantar solo z roku 1609 napsal, že „byla nade všechny jiné“, byla „vysoce inteligentní“, a její hlas byl „úžasně sladký a jemný“. Vincenzo Giustiniani prostě konstatoval, že „v zásadě založila tu pravou školu ženského pěveckého umění“.

Ale nebyla jediná. O Adrianě Basile napsal André Maugars, francouzský spisovatel a hráč na basovou violu da gamba (cca. 1580 – cca. 1645), že „Bella Adriana z Mantovy … byla opravdovým zázrakem ve své době“. Také popisuje návštěvu u její dcery, Leonory Baroni („the most perfect person for singing well“), během níž Leonora zpívala a hrála se svou matkou a sestrou Caterinou. Leonora hrála na theorbu, její matka na lyru a sestra na harfu: „Tento koncert zahrnující tři nádherné hlasy a tři různé nástroje tak okouzlil mé smysly a tak uchvátil moji duši, že jsem zapomněl na moji smrtelnost a myslel jsem, že jsem mezi anděli a užívám si potěšení spasených“.

Program přináší do 21. století atmosféru a chuť Itálie raného 17. století. Ve skladbách autorů jako C. Monteverdi, F. Caccini, G. Frescobaldi obnovuje soubor La Romanina pozoruhodnou praxi oné doby, kdy se někteří zpěváci sami doprovázeli na hudební nástroj.

Foto: Beatriz Lafont Murcia

Beatriz Lafont Murcia

Beatriz Lafont Murcia se narodila ve španělské Valencii, kde se začala učit hře na kytaru a zpěvu, ačkoliv se již od raného věku zaměřovala hlavně na profesionální uměleckou dráhu jakožto sopranistka. V roce 2002 obdržela na Conservatorio Superior de Música Joaquín Rodrigo druhou cenu Grado Medio za zpěv, kde také dokončila vyšší stupeň hudebního vzdělání pod vedením sopranistky Glorie Fabuel.

Beatriz navštěvovala v rámci mistrovských kurzů třídy renomovaných hudebníků jakými jsou kupříkladu Robert Expert, Donald Sultzen, Wolfrang Rieger, Marta Almajano, Cristina Miatello, Evelyn Tubb, J. Pons, Lambert Climent, Stephen van Dyck či Maargret Honig.

Za podpory stipendia Instituto Valenciano de la Música (Generalitat Valenciana) absolvovala magisterský program ve zpěvu staré hudby u Rity Dams, Michaela Chance, Jill Feldman a Petera Kooije a ve hře na theorbu u Mika Fentrosse a Joachima Helda na oddělení staré hudby Koninklijk Conservatorium v Haagu.

Vijroce 2006 získala třetí cenu na mezinárodní soutěži V. Certamen de Guitarra “Luys Milán” (L’Olleria), a taktéž cenu pro nejlepšího valencijského umělce, avšak stejně tak i cenu veřejnosti.

V roce 2008 měla příležitost spolupracovat se sopranistkou Evelyn Tubb, s níž zpívala Monteverdiho a Schützovy madrigaly na koncertech v německém Steinau, Schloss Kleinheubach a v Michelbachu.

Roku 2009 zpívala coby sólistka v Purcellově „Dido and Aeneas“ na Festivalu Classique ’09 v Haagu pod taktovkou Claudia Ribeira a v režii Daana Admiraala. Jako specialistka v oblasti španělské barokní vokální hudby zpívala s Emiliem Morenem a se souborem Christiny Pluhar.

Vystupovala napříč Evropou a v Jižní Americe s ansámbly jako Las Esferas, Musica Poetica, La Academia de los Nocturnos, Le Jardin Secret, Harmonia del Parnàs, Os Orphicum, Collegium Musicum Den Haag a Música Temprana, na různých festivalech jako jsou XVI Festival de Música Antigua de Peñiscola, XII Festival de Música Antiga: Música, Història i Art in Valencia, Fringe Festival Oude Muziek in Utrecht, Festival Classique in Den Haag, V Festiwal Twórczości Religijnej (Polsko), Dag Oude Muziek in Bilzen (Belgie) a XXV Edizione Pievi & Castelli in Musica (Itálie).

Foto: Pau Canyigueral Rodríguez

Pau Canyigueral Rodríguez

Pau Canyigueral (narozen v Barceloně) začal zpívat již v útlém věku a od svých devíti let vystupoval se slavným profesionálním chlapeckém sborem L’Escolania de Montserrat. Po čtyři roky byl sborovým zpěvákem na plný úvazek, zpíval dvakrát denně na veřejnosti, účinkoval na koncertech a účastnil se nahrávek.

Po hlasové mutaci se zaměřil na kompozici, bakalářský titul získal na Escola Superior de Música de Catalunya. Jeho skladby se hrály m. j. v Barceloně, na Ibize a v Haagu. Zabývá se profesionálně orchestrací komerčních nahrávek, které nahrával se slovenským Bratislava Symphony Orchestra, a v londýnském Air Studios s Isobel Griffiths Orchestra. Jako autor filmové hudby byl oceněn na Barcelona Visual Sound Festival za nejlepší hudbu ke krátkému filmu v roce 2007, a napsal hudbu pro oceňovaný krátký film Cómo en la magia (2010).

V roce 2007 se přesunul do Haagu, aby zde studoval zpěv a kompozici na Koninklijk Conservatorium; svá studia zakončil získáním diplomu v roce 2011. Jako kontratenor studoval ve třídě Barbary Pearson, a účastnil se četných masterclass (Michael Chance, Peter Kooij, Jill Feldman, Derek Lee Ragin).

Od roku 2011 Pau Canyigueral působí jako nezávislý umělec a zpěvák se sídlem v Nizozemí, intenzivně spolupracuje na projektech s Bachkoor Holland, La Academia de los Nocturnos, Laurens Collegium Rotterdam a Haags Barok Orkest.

Zpět

Děkujeme

Koncert se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna.

Projekt „Letní festival staré hudby“ se uskutečňuje ve spolupráci s Muzeem města Brna.

Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Logo Muzea města Brna