Vějíř a mantila

Se španělskou písní ke kořenům zarzuely v podání známé brněnské operní sólistky.

Neděle 3. srpna 18:00 — Velký sál (vstup z parku), Zámek Belcredi, Pohankova 8, 628 00 Brno-Líšeň.

Program

Alonso Mudarra (cca. 1510 – 1580)Fantasía que contrahaze el arpa a la manera de Ludovico   (Tres libros de musica en cifra para vihuela, Sevilla 1546)
Matteo Flecha (1481 – 1553) &
Miguel de Fuenllana (cca. 1500 – 1570)
Si Amores me han de matar   (Libro de música para vihuela intitulado Orphenica Lyra, Sevilla 1554)
Francisco de la Torre (fl. 1483 – 1504)Alta   (Cancionero de Palacio, E–Mp ms. 2-1-5, fol. 223)
 
Bartolomé de Selma y Salaverde (cca. 1595 – po 1638)Fantasia   (Canzoni, Fantasie et Correnti; Venezia: Bartolomeo Magni, 1638)
Juan Hidalgo (1614 – 1685)Esperar, sentir, morir, adorar
AnonymBayle de Chimo   (Códice Trujillo del Perú o Martínez Compañón, Tomo II, cca. 1782 – 1785)
Juan Hidalgo (1614 – 1685)Peynándose estava un olmo   (Zarzuela „Los celos hacen estrellas“, 1672)
Juan Hidalgo (1614 – 1685)Ay, que si, ay, que no
 
Santiago de Murcia (1673 – 1739)Los Impossibles   (Saldívar Codex No. 4)
Juan Arañés (? – cca. 1649)Un sarao de la chaconna   (Libro segundo de tonos y villancicos, Roma 1624)
AnonymBayle de danzantes   (Códice Trujillo del Perú o Martínez Compañón, Tomo II, cca. 1782 – 1785)
AnonymCaraviñas Saon   (portugalská)

Luys Milán (cca. 1500 – cca. 1561)Fantasia en el tono misto   (Libro de musica de vihuela de mano intitulado El maestro, Valencia, 1536)
Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525 – 1594) &
Bartolomé de Selma y Salaverde (cca. 1595 – po 1638)
Vestiva i colli passeggiato   (Canzoni, Fantasie et Correnti; Venezia: Bartolomeo Magni, 1638)
 
Francisco Guerau (1649 – 1714/1722)Passacalles de 2º tono   (Poema Harmónico, Madrid, 1694)
AnonymEs el amor, ¡ay, ay!   (Tono humano)
Matías Juan de Veana (1654 – 1705)¡Ay Amor!   (Solo al Santísimo)
Henri de Bailly (? – 1637)Yo soy la locura   (Airs de differents autheurs, Paris: Pierre Ballard, 1614)
 
Gaspar Sanz (1640 – 1710)Passacalle sobre la D con muchas diferencias para saltar una y otra mano   (Instruccion de musica sobre la guitarra espaňola, Zaragoza, 1674)
José Marín (cca. 1619 – 1699)No sé yo cómo es   (GB–Cfm MU 4-1958, MuMs 727)
Bartolomé de Selma y Salaverde (cca. 1595 – po 1638)Fantasia   (Canzoni, Fantasie et Correnti; Venezia: Bartolomeo Magni, 1638)
Anonym (17. st.)No hay más Flandes   (katalánská)
 
AnonymVuelve, vuelve, barquilla
Francisco Hernández Illana (cca. 1700 – 1780)Desde el cóncavo duro   (Cantada humana con bajo solo)
Sebastián Durón (1660 –1716)Ay de mí, que el llanto y la tristeza   (Cantada a voz sola al Santísimo y de Pasión)

O programu

Slovo „Zarzuela“ je dnes téměř synonymem pro španělskou operu. Málokdo však ví, že své kořeny má již v 15. století – tedy ještě dávno před tím, než opera v dnešním slova smyslu spatřila světlo světa. Vznikla jako dvorská divadelní zábava s hudbou a tanci, byla vlastně paralelou k anglické masque.

Ke kořenům Zarzuely se podíváme s hudbou skladatelů španělské renesance a baroka, mezi jinými i hvězd tehdejšího operního „zarzuelového“ nebe – Juan Hidalgo, Sebastian Durón.

Operní sólistku Andreu Širokou doprovodí na historické nástroje československý tandem dvou Juanů.

Andrea Široká

Andrea Široká je absolventkou brněnské JAMU. Po dvouletém angažmá ve Slezském divadle v Opavě se stala sólistkou opery Národního divadla Brno, kde stále působí a kde již ztvárnila řadu rolí operního i operetního repertoáru, např. Xenie (Musorgsky: Boris Godunov), Frasquita (Bizet: Carmen), Rosina (Rossini: Il barbiere di Siviglia), Adéla (Strauss: Die Fledermaus), Volpino (Haydn: Lo speciale), Clorinda (Rossini: La cenerentola), Zerlina (Mozart: Don Giovanni), Esmeralda (Smetana: Prodaná nevěsta), Titania (Britten: A Midsummernight’s Dream), Vanda (Nedbal: Polská krev), Dafne (Hanzlík/Zouhar: La Dafne).

Kromě účinkování na domácí scéně hostovala také v Městském divadle v Brně a s operní společností Orfeo ztvárnila s úspěchem role v několika inscenacích barokních oper. Koncertní repertoár pěvkyně se soustřeďuje na domácí i světovou písňovou tvorbu a na předromantickou hudbu duchovní. Na koncertních podiích spolupracovala např. s komorním orchestrem Czech Virtuosi a Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. V roce 2008 společně s klavíristkou H. Fialovou připravila pro Divadlo Reduta cyklus tří samostatných recitálů pod názvem Melodická neděle. V letošním roce s úspěchem ztvárnila titulní roli Dido v barokní opeře D. Sarriho: Didone abbandonata. V roce 2014 obdržela cenu DIVA. Věnuje se rovněž pedagogické činnosti na Konzervatoři Brno.

Ján Krigovský

Ján Krigovský studoval v letech 1990 – 1995 na VŠMU Bratislava (Radoslav Šašina) a v letech 2001 – 2002 na Schola Cantorum Basiliensis specializoval ve hře na kontrabas s tzv. vídeňským laděním (David Sinclair).

Centrem jeho zájmu je interpretace komorní a sólové tvorby stejně jako orchestrální hra. Jako komorní hráč spolupracuje s mnoha soubory (např. Wiener Accademie (Martin Haselböck), Ars Antiqua Austria (Gunar Letzbor), La Cetra Basel (Ciara Banchini), Capriccio Basel, Freitags Accademie Bern, Royal Orquestra Catalunia (Jordi Savall), Collegium Marianum Praha (Jana Semerádová), Collegium 1704 Praha (Václav Luks), La Fioritta Basel, Freiburg Barock Orchester a z domácího souboru pro současnou hudbu Alea (ved. Boris Lenko).

Jeho uměleckými partnery byli mimo jiné Bohdan Warchal, Ewald Danel, Peter Zajíček, Miloš Valent, Alexander Jablokov, Jozef Podhoranský, Magdaléna Kožená a dirigentské osobnosti Claudio Abbado, Serge Baudo, Jordi Savall, René Jacobs, Sigiswald Kuijken a další.

Jako sólista spolupracoval s Capella Istropolitana, ŠKO Žilina, Musica aeterna a s mnohými zahraničními, jako např. L’Orfeo v Linci, Capriccio Basel, Konzerthaus Vídeň a Musikverein Vídeň. Vystupoval na řadě předních evropských festivalů (Wiener Festspielwochen, Salzburger Festspiele, Festspielwochen in München) a na festivalech staré hudby v Itálii, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Holandsku a v Španělsku).

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.

Zpět

Děkujeme

Koncert se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna.

Děkujeme rodině Belcredi za poskytnutí prostoru ke konání koncertu.

Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Erb rodiny Belcredi