Anděl a ďábel

Virtuózní gambový ohňostroj — Hudba na dvoře Krále Slunce.

Čtvrtek 14. srpna 2014 19:00 — sál Ogilvy, hrad Špilberk, Muzeum města Brna, Špilberk 1, 662 24 Brno.

Program

Antoine Forqueray (1672 – 1745)Allemande La Laborde   (Pièces de viole, 1ère Suite)
Marin Marais (1656 – 1728)La Polonaise   (Pièces de viole, Livre II, 1701)
Antoine Forqueray (1672 – 1745)La Couperin   (Pièces de viole, 1ère Suite)
Marin Marais (1656 – 1728)Plainte   (Pièces de viole, Livre III, 1711)
Antoine Forqueray (1672 – 1745)La Forqueray   (Pièces de viole, 1ère Suite)
Marin Marais (1656 – 1728)Prélude en harpegement   (Pièces de viole, Livre V, 1725)
Antoine Forqueray (1672 – 1745)La Regente   (Pièces de viole, 3ème Suite)
Marin Marais (1656 – 1728)Le Labyrinthe   (Pièces de viole, Livre IV, 1717)
Antoine Forqueray (1672 – 1745)La Portugaise   (Pièces de viole, 1ère Suite)
Antoine Forqueray (1672 – 1745)La Leclair   (Pièces de viole, 2ème Suite)
Marin Marais (1656 – 1728)La Guitarre   (Pièces de viole, Livre III, 1711)
Antoine Forqueray (1672 – 1745)La Sylva   (Pièces de viole, 5ème Suite)
Marin Marais (1656 – 1728)l’Arabesque   (Pièces de viole, Livre IV, 1717)

O programu

Za zlatý věk violy da gamba ve všech jejích podobách lze obecně označit období od poloviny 16. do druhé poloviny 18. století, z převážné většiny tedy hudebních baroků nejrozličnějších období, regionů a národních stylů. V období mezi lety 1545 – 1775 dosáhl tento původně čistě aristokratický nástroj nejvyšší popularity i pozornosti skladatelů a virtuózů, jakými byli Diego Ortiz, Silvestro Ganassi, Claudio Monteverdi, Alfonso Ferrabosco, Henry Jenkins, William Lawes, Nicolas Hotman, Sainte-Colombe, Marin Marais, Dietrich Buxtehude, Gottfried Finger, Johan Schenk, August Kühnel, Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Georg Phillip Telemann, Antonio Vivaldi, Antoine Forqueray, Jean-Baptiste Forqueray, Johann Gottlieb Graun, Carl Friedrich Abel, Joseph Haydn a další.

Spolu s loutnou a jejími dobovými variantami, jako je theorba či arciloutna, představovala viola da gamba až do sklonku 18. století jednu z mála spojnic s vymírajícícm světem aristokracie, jejího vybraného vkusu, dramatického patosu, pompy, ale i oduševnělého světa jejích intelektuálních elit. Dnešní koncert se nese v duchu šerosvitného, ale i vypjatého, virtuozitou a expresí prodchnutého světa francouzské barokní hudby, komponované pro kombinaci sólové violy da gamba s doprovodem theorby (basové loutny) – sestavy oblíbené Ludvíkem XIV.

Baroko zbožňovalo kontrast. Především umělecký. Ostré řezy, rozevláté oblouky, dějové zvraty a strmé harmonické odbočky však zároveň kompenzovalo a kultivovalo vytříbenou formou, kvalitou zpracování, leskem a sytostí použité politury. Je logické, že zlaté období barokní kultury patřilo právě epoše Ludvíka XIV, krále Slunce. Nechci se zde rozepisovat o všeobecně známých uměleckých počinech iniciovaných jím samým, stejně tak není zapotřebí vypočítávat stovky divadelních her, básní, oratorií, motet, oper, kantát či prostých instrumentálních sonát, vydaných tiskem a veřejně provozovaných za jeho přímé finanční podpory. A to nezmiňuji jeho formující vliv na výtvarné žánry a architekturu.

To vše ostře kontrastuje s Ludvíkovým vrcholným politickým „uměním“, které z obyčejné diplomacie učinilo nejsilnější nástroj moci a z armády impozantní kulisu statistů, která měla za úkol – až na pár výjimek – pouze účinkovat v heroickém dramatu o národech, králi – Slunci a ostatních bozích. Je pozoruhodné, jak velikému množství špičkových umělců dal velkorysý, ale vybíravý Ludvíkův dvůr zazářit a je fascinující, jak pevně se francouzský versailleský styl – le goût français – zabydlel na všech evropských dvorech. V konfrontaci s odvěkým kulturním rivalem – Itálií – to byl kupodivu opět versailleský styl, který dovedl Evropu na hranu baroka, rokoka a klasicismu, na rozdíl od italského, jakkoli novátorského a spontánního, přesto však spolehlivě pomíjivého uměleckého naturelu.

Dnešní koncert je věnován tvorbě virtuózních francouzských gambistů Marina Maraise a Antoina Forqueraye. O dvou nejznámějších hudebních rivalech zlatého období francouzského baroka se s fanatismem i úctou šuškalo, přelo a nadávalo snad po celé Evropě přelomu 17. a 18. století. Zmínky o andělu a ďáblovi, kteří se v osobách Marina Maraise a Antoina Forqueraye utkávali a rvali na poli božské hudby, plnily stránky dobových hudebních časopisů, osvícenských encyklopedií, ale i trapných veřejných provolání a pamfletů. To však nemění nic na tom, že oba zmínění gamboví virtuózové a skladatelé představují – vedle Jeana-Baptisty Lullyho, Marca-Antoina Charpentiera, Jeana-Féry Rebela a Françoise Couperina – to nejlepší, co světu francouzské baroko dalo. Jemné nuance Maraisových andělských skladeb jako kdyby opisovaly jemné filigrány barokních štuk zámku ve Versailles. Jeho gambové kusy – piéces de viole – v sobě geniálně spojují moderní jazyk Lullyho lyrických tragédií s intimitou a introverzí, známých kupříkladu z cembalových skladeb Louise Couperina.

Marin Marais (1656 – 1728) ve svém rozsáhlém díle (okolo 600 skladeb pro violu da gamba, čtyři opery, triové sonáty) dosáhl ideálu vyváženosti za pomoci mimořádného melodického náboje, sofistikované harmonie a mistrovského zpracování formy. Jen jaksi mimochodem či pouhou náhodou – zcela v duchu francouzské doktríny dobrého vkusu, le bon goût, jsme v jeho skladbách svědky vrcholné virtuozity a mimořádné technické obtížnosti.

Naproti tomu jeho největší hudební rival, postrach všech pařížských putyk i vlastní rodiny, Antoine Forqueray (1672 – 1745), svým hudebním projevem jasně předznamenal dalšího z hudebních ďáblů: Paganiniho. Závratnou a neskrývanou virtuozitou fascinoval barokní posluchače přinejmenším stejně, jako Marin Marais, ale ze zcela opačného důvodu: zatímco Marais nabízel hudbu, která byla nebesky čistá a prostá temných stránek, Forqueray se proslavil právě ďábelsky útočným, vypjatým a extravagantním stylem na půdorysu skvěle prokomponovaných charakteristických kusů.

© Petr Wagner

Foto: Petr Wagner

Petr Wagner

Petr Wagner studoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři, muzikologii na Univerzitě Karlově v Praze a na Royal Holloway University of London. Hru na violu da gamba studoval nejprve u Richarda Boothbyho v Londýně, posléze u Jaapa ter Lindena na Akademie für Alte Musik v Drážďanech. Svá studia violy da gamba završil získáním prestižního diplomu Uitvoerend Musicus pod vedením Wielanda Kuijkena na Královské konzervatoři v Haagu.

Jako sólista, komorní a continuový hráč vystoupuje na mnoha evropských a světových pódiích a festivalech (Queen Elizabeth Hall/Southbank Early Music Series London, Fränkischer Sommer, Stavanger Philharmonic Chamber music series, Teatro Carlo Felice in Genoa, Royal Danish Chamber orchestra concert series Copenhagen, Festival Île-de-France, Festival Art et Spiritualité (Troyes/Francie), Mexico City Shakespearean Festival, Pražské jaro, Sopron Early Music Days, Festival Mitte Europa, Elbhangfest, Forum Musicum Wrocław, Concentus Moraviae aj.), a spolupracuje s vynikajícími osobnostmi, jakými jsou např. Jacques Ogg, Andrew Parrott, Konrad Junghänel, Sirkka-Liisa Kaakinen, Shalev Ad-El, Wilbert Hazelzet, Philip Pickett, Hansjörg Albrecht, Noémi Kiss, Stephen Varcoe, Mitzi Meyerson, Jan Krejča a se soubory New London Consort, Capella cracoviensis, Musicians of The Globe, Concerto Palatino, Orfeo Orchestra, Collegium 1704, Solamente naturali, Musica Florea aj.

V roce 1998 založil Petr Wagner Ensemble Tourbillon, jehož aktivity se zaměřují na komorní i orchestrální tvorbu evropského baroka a ranného klasicismu 17. a 18. století.

Petr Wagner má na svém kontě sólová CD, které si bez výjimky získaly nadšené kritiky po celém světě. Jeho nahrávky kompletních Piéces de Viole Charlese Dollé (Dorian Recordings, 2003 / reedice ArsProduktion 2012, ARS 38518) a komorních skladeb českého barokního skladatele Gottfrieda Fingera Sonatae, Balletti scordati, Aria et variationes (Arta) řadí kritika mezi celosvětově nejvýznamnější nahrávky literatury pro violu da gamba. V roce 2011 vydal prestižní label ACCENT ve světové premiéře jeho nahrávku Piéces de Viole Rolanda Maraise (ACC 24299), která se okamžitě setkala s nadšením odborné kritiky i posluchačů (Choc du mois / CLASSICA, Diapason, atd.). Na začátku roku 2013 vyšlo u téhož vydavatelství CD „Gottfried Finger: The Complete Music for Viola da Gamba Solo“ (ACCENT ACC 24267).

Petr Wagner vyučuje violu da gamba na Masarykově univerzitě v Brně, jakož i v rámci mistrovských kurzů staré hudby v Lidzbarku Warminském (PL), Praze, Düsseldorfu a Moskvě.

Foto: Jan Čižmář

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.

Zpět

Děkujeme

Koncert se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna.

Projekt „Letní festival staré hudby“ se uskutečňuje ve spolupráci s Muzeem města Brna.

Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Logo Muzea města Brna