Z císařské pokladnice

Neznámé hudební klenoty z vídeňských archivů.

Úterý 23. září 2014 19:00 — sál Ogilvy, hrad Špilberk, Muzeum města Brna, Špilberk 1, 662 24 Brno.

Program

Heinrich Ignaz Franz von Biber (1644 – 1704)Sonata e moll   (A–Wm Ms. XIV 726, No. 11  +  C. 142 (Nürnberg 1681), No. 5)
[Praeludium] — Variatio/Presto — Aria e Variatio
Císař Josef I. (1678 – 1711)Aria   (CZ–Bm A 13.268)
 
AnonymDas Posthorn H–dur   (A–Wm Ms. XIV 726, No. 69)
Vivace
Heinrich Ignaz Franz von Biber (1644 – 1704)Passacaglia c moll   (A–Kr L 83  +  C. 142 (Nürnberg 1681), No. 6)
 
Jan Ignác František Vojta (cca. 1660 – před 1725)Sonata h moll   (A–Wm Ms. XIV 726, No. 70)   [Skordatur: h–fis–h–e]
Tardissimo — Presto — Tardissimo — Allegro — Tardo — [Allegro]
 
Rupert Ignaz Mayr (1646 – 1712)Sinfonia in A   (A–Wm Ms. XIV 726, No. 78)
Adagio — Non Presto m’Allegro
AnonymMusicalisch Urwerck   (A–Wm Ms. XIV 726, No. 68)
[Uhrenschläge] — [Aria] — Der Wecker — [Gigue]
Ignazio Albertini (1644 – 1685)Sonata No. 12 a moll   (A–Wm Ms. XIV 726)
Adagio — Allegro — Adagio — Allegro — Adagio
Ignazio Albertini (1644 – 1685)Sonata No. 3 h moll   (XII Sonatinae per violino e basso continuo, 1692)
Adagio — Allegro — Allegro — Adagio — Allegro
Joseph Umstatt (1711 – 1762)Partita g moll
Largo — Allegro — Intermezzo — Menuet/Trio/Menuet — Polonaise
Anton Andreas Schmelzer (1653 – 1701)Sonata [Türkenschlacht bei Wien 1683]   (A–Wm Ms. XIV 726, No. 80)   [Skordatur: a–e–h–e]
Adagio: Der Türcken Anmarch[e] — Aria. adagio: Der Türcken Belägerung der Stadt Wien — Der Türcken stürmen — Anmarsch der Christen — Treffen der Christen — Durchgang der Türcken — Victori der Christen

O programu

Barokní hudba je dodnes bezednou pokladnicí skrývající mistrovská umělecká díla, která nejen stále udivují svou krásou a virtuozitou, ale přinášejí i jedinečnou výpověď o každodenním životě, radostech a strastech našich předků. A právě královské a šlechtické dvory byly v minulých staletích místy, kde se umění pěstovalo v nejširším měřítku. Knihovny a archivy stále skrývají ve svých útrobách dnes neznámá díla, čekající na své znovuobjevení. Jedním z takových dodnes nedoceněných klenotů jsou skladby sedmnáctého století pro housle a basso continuo vyprávějící o stesku, lásce a útrapách lidského života v sedmnáctém století. Dnešní koncert je věnován právě skladatelům, jejichž jména se objevují na dnešních koncertních pódiích spíše zřídka, přestože byli ve své době uznávanými mistry a jejich díla prezentují důležitou část barokní hudby.

Heinrich Ignaz Franz von Biber (1644 – 1704), uznávaný houslový virtuóz a skladatel, se narodil v německé rodině v dnešní Stráži pod Ralskem. Po studiích působil od roku 1668 v arcibiskupské kapele Karla Liechtensteina-Kastelcorna v Olomouci a Kroměříži. Nezůstal zde však dlouho, v roce 1670 vstoupil do služeb salcburského arcibiskupa, kde postupem času získal postavení kapelníka. V roce 1690 byl císařem Leopoldem I. povýšen do šlechtického stavu. Největší slávu mu získaly jeho sonáty pro sólové housle s continuem, jeho dílo je ale mnohem různorodější a zahrnuje jak instrumentální tak vokální skladby duchovního i světského charakteru.

Talentovaní skladatelé v řadách šlechty nebyly ničím neobvyklým a mezi takové patřil i rakouský císař Josef I. (1678 – 1711). V mládí dostával lekce hudby od J. J. Prinnera a hrál na cembalo, flétnu a další nástroje. Jeho talent se nesoustředil jen na komponování a mezi roky 1682 – 1699 účinkoval v řadě produkcí ve vídeňském dvorním divadle jako zpěvák, tanečník a flétnista.

O italském skladateli Ignaziu Albertinim (cca 1644 – 1685) se dozvídáme z dopisu olomouckého biskupa Karla Liechtenstein-Castelcorna. O jeho životě víme jen velmi málo, působil v šlechtických kruzích ve Vídni, před svou tragickou smrtí – byl zavražděn – ve službách císařovny vdovy Eleanory Mantovské. Je znám především díky sbírce XII. sonát pro housle a continuo, které byly vydány až sedm let po jeho smrti.

Český skladatel Jan Ignác František Vojta (cca 1660 – před 1725), rodák z Černovic, studoval nejprve v jezuitském semináři sv. Václava na Starém Městě v Praze. Pokračoval na pražské univerzitě studiem filozofie a medicíny. Byl domácím lékařem u benediktinů při chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze. Byl zjevně talentovaný houslista a skladatel, dnes víme většinou z klášterních záznamů o 27 skladbách, z nichž se dochovalo jen sedm, a to v Brně, Praze, Vídni a Paříži. Komponoval sonáty pro skordované housle (tedy housle, které mají struny přeladěny na jiné tóny, podle pokynů autora skladby), jeho skladby jsou tak zajímavým protipólem k Biberovým houslovým skladbám, který používal stejnou metodu.

První zprávy o německém skladateli a houslistovi Rupertu Ignazi Mayrovi (1646 – 1712) se objevují v roce 1670, kdy vstoupil do služeb biskupa ve Freisingu jako houslista. V roce 1683 nastoupil službu na mnichovském dvoře, kurfiřt Max Emanuel rozpoznal jeho talent a poslal ho studovat skladbu do Paříže k Lullymu. Po svém návratu Mayr působil v Mnichově jako houslista a také jako skladatel. V době války o španělské dědictví se vrátil do Freisingu, tentokrát jako kapelník a vytvořil zde řadu církevních a komorních skladeb, stejně jako opery pro studenty biskupského semináře.

Rakouský skladatel Joseph Umstatt (1711 – 1762) byl dítětem dvorního malíře císařovny vdovy Anny Amalie. Vzdělání zřejmě získal ve Vídni, poté pracoval ve službách kardinála Dietrichsteina v Brně. Od roku 1749 působil v Drážd´anech jako hudební ředitel na dvoře hraběte Brühla, kde se seznámil s J. A. Hassem a J. C. F. Bachem. Od roku 1752 byl kapelníkem a dvorním skladatelem biskupa v Bambergu. Za svého života zkomponoval řadu skladem jak církevních tak světských a jeho dílo je ukázkou postupné přeměny barokní polyfonie do klasicistního stylu.

Rakouský skladatel a houslista Anton Andreas Schmelzer (1653 – 1701) byl synem skladatele Johanna Heinricha Schmelzera. Učitelem mu byl jeho otec a v 18 letech se stal členem dvorního orchestru ve Vídni. Po smrti svého otce, 1680, se stal skladatelem baletní hudby na dvoře a složil okolo 75 baletních suit. Programní hudba byla v této době oblíbená a jedna ze Schmelzerových sonát Die Türkenschlacht bei Wien 1683 je hudebním popisem tureckého útoku a obléhání Vídně v roce 1683.

Foto: Esther Neumann

Esther Neumann

Esther Neumann vystudovala obor hra na housle na Wiener Universität für Musik und Darstellende Kunst a obor hra na barokní housle na Anton Bruckner Privatuniversität Linz ve třídě prof. Michi Gaigg. Ve studiu dále pokračovala u prof. Lucy van Dael v Amsterdamu a ve třídě Petry Müllejans ve Frankfurtu nad Mohanem, kde studovala obor historické hudební interpretace.

Působila v řadě rakouských symfonických orchestrů, se kterými se zúčastnila turné po Evropě a Asii. Nyní působí jako koncertní mistryně v několika rakouských i německých barokních orchestrech. Je také členkou barokních orchestrů, jako jsou např. Freiburger Barockorchester, Ensemble Continuum, Ensemble Suavissima Christo, Academia Montis Regalis v Itálii, L’Orfeo Barockorchester. Jako houslistka těchto orchestrů se podílela na vzniku řady nahrávek barokní hudby a mnoha operních produkcích. Mimo interpretaci barokní hudby se rovněž věnuje repertoáru z období romantismu a je zakladatelkou orchestru Originalklang!Orchester.

Foto: Barbara Maria Willi

Barbara Maria Willi

Barbara Maria Willi studovala hru na cembalo ve Freiburgu a Štrasburku. Pod vedením Nikolause Harnoncourta dále provozovací praxi staré hudby, cembalo a kladívkový klavír na Mozarteu v Salcburku. V roce 1995 získala cenu „Prix d’encouragement – special mention“ v mezinárodní cembalové soutěži v Bruggách, dnes je docentkou na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Spolupracuje rovněž s festivalem Concentus Moraviae, kde se v roce 2002 stala dramaturgyní VII. ročníku tohoto mezinárodního hudebního festivalu 13 měst. Založila také nový cyklus koncertů staré hudby v Brně pod názvem Barbara Maria Willi uvádí.

Foto: Jan Čižmář

Jako cembalistka spolupracovala s umělci, jakými jsou Magdalena Kožená, Martina Janková, Erich Hoeprich, Erich Hoebarth, Sergio Azzolini, Christian Leiterer aj. Barbara Maria Willi koncertuje na mnoha významných mezinárodních pódiích, založila Visegrad Baroque Orchestra a barokní soubor Capella Apollinis. Její nahrávky („Intrada di Polcinelli“, „Salve mater“) získaly četná ocenění (cena německé hudební kritiky, choc du monde de musique, CD měsíce časospisů Harmonie a Klassik heute).

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.

Zpět

Děkujeme

Koncert se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna, a ve spolupráci s Muzeem města Brna.

Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Logo Muzea města Brna