Tři ženy, tři osudy

Scénické ztvárnění kantát Georga Friedricha Händela.

Pátek 13. listopadu 2015 19:30 — Mendelův refektář, Augustiniánské opatství (Mendelovo Muzeum), Mendlovo náměstí 1a, 602 00 Brno, Česká republika. Bezbariérový přístup
(Vchod je přes ulici naproti smyčky tramvají, úzká branka v bíle natřené klášterní zdi, viz mapa.)

Ve spolupráci s Operou na cestách a Art in Motion (PL).

Program

Matthew Locke (cca. 1621 – 1677) Suita No. 1 d moll — fantasia
Georg Friedrich Händel (1685 – 1759) Armida abbandonata   (HWV 105)
Bellerofonte Castaldi (1580 – 1649) Tasteggio Soave
Georg Friedrich Händel (1685 – 1759) Agrippina condotta a morire   (HWV 110)
Antonio Vivaldi (1678 – 1741) Sonata g moll   (RV 26)
Georg Friedrich Händel (1685 – 1759) La Lucrezia   (HWV 145)

O programu

Dílo Georga Friedricha Händela zažívá v posledních desetiletích po celém světě renesanci. I v České republice se Händelovy skladby objevují na repertoáru stále častěji, pozornost je však věnována spíše dílům rozsáhlejšího charakteru, jako jsou oratoria či orchestrální díla. Händelovy vokální skladby komornějšího charakteru patří ke spíše opomíjeným, přestože tvoří nesmírně hodnotnou a inspirující část jeho tvorby. Takovými díly jsou i Italské kantáty, které napsal v době svého pobytu v Itálii v letech 1706–1710. Jedná se o více než osmdesát kantát, ve kterých mladý skladatel projevil svou výjimečnou melodickou invenci, schopnost dramatického cítění a zkratky a především hluboké porozumění pro to, co se skrývá v hlubinách lidských duší. Italské kantáty jsou díla, která položila základ k Händelovým jedinečným operám a oratoriím.

Kantáta Armida abbandonata vypráví legendu o saracénské princezně a kouzelnici Armidě a její lásce ke křesťanskému rytíři Rinaldovi. Díky zpracování Torquada Tassa v jeho Gerusalemme liberata (Osvobozený Jeruzalém) se legenda stala velmi populární a později byla často využívaná i jako námět pro operní libreta (Lullyho Rossiniho nebo Dvořákova Armida, ale i Handelova opera Rinaldo). Armida Rinalda očarovala tak, že opustil své druhy i poslání a následoval ji do jejího paláce. Jeho přátelé však dokázali její kouzlo zlomit a přivést rytíře zpět do křesťanského tábora. Zhrzená Armida pomocí blesků zničila palác a v kočáře taženém dvěma draky se vydala zabít Rinalda.

Příběh Agrippiny je oproti tomu založen na historické události, která se odehrála v 1. století. Agrippina byla manželka císaře Claudia a do manželství si přivedla syna Nera. Všechny své síly a intriky soustředila na to, aby se Nero stal Cladiuovým nástupce. Poté co byl v roce 54 n. l. (pravděpodobně jejím přičiněním) Claudius otráven, usedl Nero na trůn. Jeho odměna ale byla nečekaná – v roce 59 n. l. odsoudil svou matku Agrippinu k smrti a nechal ji popravit, zřejmě veden obavami z toho, že věděla příliš mnoho o událostech vedoucích k jeho cestě na trůn.

I La Lucrezia zpracovává opravdový historický námět. Hlavní hrdinka, manželka římského generála Tarquinia Conlatina (6. století př. n. l.), byla pokládána za vzor ctností, vzbudila však zájem Sexta Tarquinia, syna posledního římského krále etruského původu Lucia Tarquinia Superba. Když Lucrezia odmítla jeho návrhy, Sextus ji znásilnil. Teprve poté, co Lucrezia přiměla svého manžela, aby přísahal, že ji pomstí, řekla mu, co se stalo. Následně si sama vzala život ve snaze obnovit ztracenou čest. Podle legendy právě odpor římské aristokracie k Sextovu činu incioval vyhnání krále Tarquinia Superba a následný vznik republiky. Příběh se stal námětem k mnoha uměleckým dílům, jak výtvarných (Botticelli, Tizian), tak literárních a divadelních (např. Shakespearova báseň The Rape of Lucrece z roku 1594 nebo stejnojmenná opera Benjamina Brittena z roku 1946).

První provedení Händelovy Armidy se pravděpodobně odehrálo v Římě roku 1707. Dochoval se Handelův rukopis partitury díla a opis hlasů této kantáty z ruky Johanna Sebastiana Bacha, což toto dílo klade do jedinečné perspektivy. Händel se v díle soustředí na Armidin hněv v momentě, kdy zjistí, že ji Rinaldo opustil. Rozzuřená Armida svolává přírodní živly, aby ji pomstily. A přesto obratem připouští, že Rinalda stále miluje a v závěrečné árii v tempu siciliany prosí boha lásky, aby jí zbavil jejího břímě.

Kantáta Agrippina condotta a morire vznikla pravděpodobně na podzim roku 1707 ve Florencii a zachycuje císařovnu v posledních momentech před její popravou. Agrippina je zmítána mezi nenávistí k tyranovi, který ji odsoudil k smrti, a láskou k synovi, v jehož zájmu byla schopna spáchat i vraždu. Změny nálad a pocitů poskytly Händelovi příležitost vytvořit dílo plné kontrastů.

La Lucrezia byla napsána také ve Florencii v roce 1706 nebo 1707. Dílo vyžaduje hlas s extrémními polohami a je vysoce dramatickým dílem s množstvím nuancí, které zachycují Lucreziiny pocity před tím, než si vezme život. Dochovaly se tři původní prameny díla a v jednom z nich se ke konci kantáty připojují i housle, snad coby symbol Lucreziiny duše. Tato verze zazní i v našem programu.


O umělcích

Foto: Laila Cathleen Neuman

Laila Cathleen Neuman (Armida) začala studia zpěvu v Nizozemí u Christy Pfeiler a Susanna Waleson, pokračovala na Konzervatoři Giuseppe Verdiho v Milaně u Rosiny Crosatti a Margaret Hayward, a na Mozarteu v Salzburgu u Bredy Zakotnik a Barbary Bonney. Účastnila se mistrovských tříd s předními umělci, jako jsou Dalton Baldwin, Max van Egmond, Johannette Zomer, Trevor Pinnock, Angelika Kirschlager a Deda Cristina Colonna. Zabývá se především barokní hudbou, barokním tancem a uměním dobové gestiky, na které pracovala s Margit Legler a Reinholdem Kubik. Debutovala jako Second woman v Purcellově Dido and Aeneas, a zpívala roli Melpomene v Gluckově Il Parnaso Confuso v produkci Mozart Opern Institut Salzburg. V současné době spolupracuje s Ensemble Esprit vedeném J. Hulstem, Ensemble La Silva, Het Philadelphus Ensemble (člen Concertgebouw Orchestra) a Convivio d’Arte v Nizozemí, Rakousku, Německu a Itálii. Její repertoár sahá od renesance po současnou hudbu a zahrnuje komorní skladby stejně jako oratoria a opery.

Foto: Andrea Široká

Andrea Široká (Agrippina) je absolventkou brněnské JAMU. Po dvouletém angažmá ve Slezském divadle v Opavě se stala sólistkou opery Národního divadla Brno, kde stále působí a kde již ztvárnila řadu rolí operního i operetního repertoáru, např. Xenie (Musorgsky: Boris Godunov), Frasquita (Bizet: Carmen), Rosina (Rossini: Il barbiere di Siviglia), Adéla (Strauss: Die Fledermaus), Volpino (Haydn: Lo speciale), Clorinda (Rossini: La cenerentola), Zerlina (Mozart: Don Giovanni), Esmeralda (Smetana: Prodaná nevěsta), Titania (Britten: A Midsummernight’s Dream), Vanda (Nedbal: Polská krev), Dafne (Hanzlík/Zouhar: La Dafne).

Kromě účinkování na domácí scéně hostovala také v Městském divadle v Brně a s operní společností Orfeo ztvárnila s úspěchem role v několika inscenacích barokních oper. Koncertní repertoár pěvkyně se soustřeďuje na domácí i světovou písňovou tvorbu a na předromantickou hudbu duchovní. Na koncertních podiích spolupracovala např. s komorním orchestrem Czech Virtuosi a Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín. V roce 2008 společně s klavíristkou H. Fialovou připravila pro Divadlo Reduta cyklus tří samostatných recitálů pod názvem Melodická neděle. V letošním roce s úspěchem ztvárnila titulní roli Dido v barokní opeře D. Sarriho: Didone abbandonata. V roce 2014 obdržela cenu DIVA. Věnuje se rovněž pedagogické činnosti na Konzervatoři Brno.

Foto: Stanislava Jirků

Stanislava Jirků (Lucrezia) je sólistkou Opery Národního divadla v Praze, kde nastudovala řadu rolí, např. Goffredo (Händel: Rinaldo), Dorabella (Mozart: Cosi fan tutte), Cherubino (Mozart: Le nozze di Figaro), Frances (Britten: Gloriana). Pravidelně koncertuje v zahraničí (Francie, Německo, Holandsko, Španělsko) a spolupracuje s orchestry, jako jsou BBC Orchestra, Collegium 1704, Česká filharmonie ad. Její repertoár je širokého zaměření — od hudby barokní až po skladby současných autorů, od písňového a oratorního repertoáru až k tvorbě operní.


{oh!} Orkiestra Historyczna

Foto: Orkiestra Historyczna

{oh!} Orkiestra Historyczna je soubor mladých profesionálních hudebníků z Katovic, kteří se věnují historicky poučené interpretaci hudby od baroka po romantizmus. Prvořadým cílem tělesa je dosažení co nejvěrnějšího zvuku prostřednictvím bádání v dostupných pramenech. Členové souboru jsou laureáty soutěží a absolventi jak polských, tak zahraničních hudebních škol, kde získávali zkušenosti při spolupráci s předními evropskými dirigenty, soubory a sólisty.

Foto: Martyna Pastuszka

Koncertní mistryně Martyna Pastuszka absolvovala Hudební akademii v Katowicích v roce 2004. Je spoluzakladatelkou {oh!} Orkiestry Historyczne se záměrem postavit klasickou hudbu ve Slezsku na novou, vyšší úroveň. V současné době působí jako sólistka, komorní i orchestrální hráč v Arte dei Suonatori (Poznaň) a Le Cercle de l’Harmonie (Paříž). Je koncertní mistr Le Parlement de Musique (Štrasburg) a Capella Cracoviensis (Krakow). Vyučuje také hru na housle na Hudební akademii v Katowicích od roku 2007 a na JAMU v Brně od roku 2015.


Děkujeme

Koncert se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Brna a města Katowice.

Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Herb Miasta Katowice Logo Opery na cestách Logo Art in Motion Logo {oh!} Orkiestra Historyczna