Harmonie des Anges

Loutna v hudbě Rajhradského kláštera 18. století — Jan Čižmář, barokní loutna.

Doktorandský koncert Jana Čižmáře z loutnových skladeb 18. století dochovaných zejména v archivu benediktinů z Rajhradského opatství.

Čtvrtek 21. ledna 2016 17:00, Komorní sál, HF JAMU v Brně, Komenského náměstí 6, 602 00 Brno, Česká republika.

Plaisirs de Musique (CZ)  jako hosté:

11sborová barokní loutna — Lars Jönsson, Dalarö 2009, korpus podle Hans Frei.
13sborová barokní loutna — Lars Jönsson, Dalarö 2008, kopie podle Schelle 1744 / Wildham 1755.

Program

Anonym (cca. 1700) Allemande Harmonie des Anges à 3 lettres   (CZ–Bm A372, olim Raigern Mus. 5.b.)
SMC Joseph I. (1678 – 1711) Aria composée del’ Empereur Josephe   (CZ–Bm A13.268, olim Raigern Mus. 2.)
Ferdinand Ignaz Hinterleitner (1659 — 1710) Concerto VI  [C dur]   (Lauthen Concert mit Violin, Bass und Lauten, Wien 1699; olim Raigern Mus. 10.a.–c., olim Bibl. Zr. II C 10.)
Prelude — Ouverture — Allemande — Courante — Bourée — Minuete — Gavott — Menuet — Sarabande — Echo — Passacaille
Johann Michael Kühnell (cca. 1670 – 1728) Concerto a Liuto et Viola di Gamba  [D dur]   (B–Br Ms II 4089 6a)
Allegro — Adagio — Allegro
───────
Sylvius Leopold Weiss (1687 – 1750)
(Rekonstrukce chybějícího partu flétny: Jörn Boysen)
[Duo pour luth et flute] fait a Prague 1719   (WeissSW 14, GB–Lb Add. 30387)
Adagio — Gavotte — Sarabande — Menuet — Bourée — Ciacona
Johann Georg Weichenberger (1676 – 1740) Praelude de Mr: Weichenperger [g moll]   (CZ Bm A371, olim Raigern Mus. 5.a.)
Wenzel Ludwig von Radolt (1667 — 1716) Concerto III  [g moll]   (Die Aller Treüeste Freindin, Wien 1701; Raigern Mus. 9.a–d.)
Ouvertur — Allemande — Courente — Sarabande — Menuette — Gavotte — Menuette — Guigue — Bourée — Menuette
Wenzel Ludwig von Radolt (1667 — 1716) Concerto II  [g moll]   (Die Aller Treüeste Freindin, Wien 1701; Raigern Mus. 9.a–d.)
Simphonia à discretione

O programu

Na koncertě zazní skladby z loutnových tabulatur pocházejících z rajhradského kláštera. V období kolem roku 1700 byla zjevně v klášteře hra na loutnu velmi oblíbená, o čemž svědčí početný inventář hudebnin pro loutnu. Jedná se jednak o skladby pro sólový nástroj, ale významný podíl mají i skladby komorní. Do dnešních dnů se z původního inventáře dochovalo několik významných svazků.

Titulní skladba koncertu – Harmonie des Anges à 3 lettres – používá pouze tři písmena pro zápis hudebního materiálu. V loutnové tabulatuře označuje každé písmeno jedno políčko na hmatníku a tedy půltónové intervaly. Tato skladba používá jen písmena a, f, h. Takto jednoduše a symbolicky je zapsána skladba představující hlavní charakteristiky loutnových nástrojů – prostota, rafinovanost, symbolika a krása pro poslech, pohled, duši i srdce.

Tiskem vydané sbírky skladeb pro komorní soubor s loutnou – Ferdinand Ignaz Hinterleithner (Wien 1699) a Wenzel Ludwig Freiherr von Radolt (Wien 1701) – jsou obě věnované Josefovi I., následníkovi habsburského trůnu (císařem se stal až v roce 1705). Ten byl sám vášnivým loutnistou a vášni pro loutnu holdovala i jeho manželka, Wilhelmina Amalia; Hinterleitnerova sbírka je věnována páru v roce jejich svatby 1699. Z pera Josefa I., který nebyl zdaleka jediným šlechticem, který hrál a komponoval pro loutnu (lze uvést jména jako např. Lobkowitz, Questenberg, Losy), zazní drobná skladba z rukopisu klášterní knihovny. Exempláře obou zmiňovaných tisků jsou také přítomny v dávném inventáři klášterní knihovny a v nedávné době se podařilo jejich jednotlivé svazky dohledat roztroušené v různých knihovnách a sbírkách. I když nejde o unikáty, v každém případě se jedná o materiál, který naprosto zásadně doplňuje kompletní obraz provozování loutnové (komorní) hudby v Rajhradě a klášterním prostředí vůbec.

J. M. Kühnell byl autorem několika skladeb (s titulem Concerto) pro loutnu a různé nástroje. V rajhradské sbírce je z Kühnellových děl dochováno jeho Concerto B dur, a to pouze jeho loutnový hlas (není zřejmé, zda ostatní hlasy chybějí, nebo jde o cíleně sólovou verzi; komorní verze je dochována v Den Haag – původně však byla ve sbírce rodu Harrachů na zámku Rohrau). Pro dnešní program jsme ovšem sáhli po Kühnellově Concerto D dur. Jde o pramen ze stejné harrachovské sbírky, který je ale od 50. let 20. století uložen v Bruselu. Jedná se o Kühnellovu ve své době pravděpodobně nejpopulárnější skladbu, alespoň tomu naznačují dochované tři opisy v různých sbírkách, ve kterých se vyskytuje různá instrumentace i mírně pozměněný hudební materiál.

V rajhradských rukopisech je dochována také Weissova Suita A dur, která je v konkordantní verzi z harrachovského rukopisu v triové úpravě pro housle, loutnu a bas. To nám sloužilo jako inspirace pro výběr jiné skladby ze stejného období Weissovy tvorby, avšak v jiné tónině a pro jinou instrumentaci. Nedochovaný part flétny rekonstruoval J. Boysen.

I titul závěrečné skladby Simphonia à discretione odkazuje na poetiku a komorní charakter loutnové hudby, která tvoří přirozený protiklad tehdejší tvorby orchestrální.

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.