| Úvod | O nás |  |
☰ |
| CS — DE — EN | aA | ||
— Cyklus koncertů staré hudby —
Hudba k sedmistému výročí narození Karla IV.
Neděle 19. června 2016 17:00 — Stará radnice (Freskový sál), Radnická 8, 602 00 Brno, Česká republika.
Ensemble all’improvviso (DE):
| Guillaume de Machault (ca. 1300 – 1377) | Sanz cuer m’en vois Ballade canonique |
| Anonym | La quarte estampie royal (Le Manuscript du Roi, F–Pn ms. fr. 844 fol. 104r) Estampie |
| Guillaume de Machault (ca. 1300 – 1377) | Je ne cuit pas Ballade |
| Francesco Landini (ca. 1325 – 1397) | Questa fanciulla (Codex Squarcialupi, I–Fl Med. Pal. 87) Ballata |
| Anonym | Isabella (Codex London, GB–Lbl Add. 29987 fol. 56v) Istanpitta |
| Anonym | Seguendo un me sparver (Codex Rossi, V–CVbav Rossi 215 fol. 3v) Madrigale |
| Anonym | O crudel donna (Codex Rossi, V–CVbav Rossi 215 fol. 21v) Madrigale |
| Jacopo da Bologna (fl. 1340 – ca. 1386) Text: Francesco Petrarca (1304 – 1374) |
Non al su’ amante (Codex Squarcialupi, I–Fl Med. Pal. 87 fol. 10v) Madrigale |
| Anonym | Non a el su’ amante (Codex Faenza, I–FZc ms. 117 fol. 78r) Intabulace |
| Anonym | Amor mi fa cantar (Codex Rossi, V–CVbav Rossi 215 fol. 18v) Ballata |
| Anonym | Lucente stella (Codex Rossi, V–CVbav Rossi 215 fol. 22r) Ballata |
| Anonym | Chominciamento di gioia (Codex London, GB–Lbl Add. 29987 fol. 56r) Istanpitta |
| Francesco Landini (ca. 1325 – 1397) | L’alma mie piange (Codex Squarcialupi, I–Fl Med. Pal. 87) Ballata |
| Anonym | Or qua, conpagni (Codex Rossi, V–CVbav Rossi 215 fol. 19v) Caccia |
Dnešní program představuje světskou hudbu související s Karlem IV., zčásti hudbu, kterou mohl pravděpodobně sám slyšet, zčásti díla autorů, kteří s Karlem IV. byli v přímém kontaktu.
Jedním z nich byl Guillaume de Machault (asi 1300–1377), největší francouzský básník a
skladatel stylu Ars Nova ve 14. století. Machault sloužil jako sekretář a diplomat pro Karlova
otce Jana Lucemburského, a cestoval společně s Janem a Karlem během jejich cest po Itálii ve 30. letech
14. století.
Dokonce i po Janově smrti v bitvě u Kresčaku (1346) Machault udržoval úzké vazby k rodu
Lucemburků: Pracoval pro Karlovu sestru Jitku (Bonu), manželku francouzského krále Jana II. Dobrého, a
později pro jejího syna Jana, vévodu z Berry – dva patrony umění; dnes je vévoda z Berry především
připomínán jako sběratel iluminovaných rukopisů.
Další přímý kontakt byl Francesco Petrarca (1304 – 1374), nejvlivnější básník 14. století, který daleko přesáhl svou dobu. Petrarca navštívil Karla v Praze a byli v korespondečním kontaktu, ale Karel nikdy nesplnil Petrarkovo přání, aby se přestěhoval do Říma a oživil Římskou říši.
Jacopo da Bologna složil „Non al suo amante“ a jde o jediné dochované hudební zpracování Petrarkovy poezie (je to také nejmladší skladba v dnešním programu); skladba stojí na počátku vývoje, který vyvrcholil v 16. století, kdy se stalo zhudebňování Petrarkových básní módou.
Jiná osoba v souvislosti s Petrarkou byl Magister Franciscus Landini (asi 1325–1397),
zpěvák a varhaník z Florencie, nejslavnější italský skladatel 14. století. Nevíme, zda se Karel někdy
setkal s Landinim, ale jeho hudbu, která byla obdivována pro svoji sladkost a jemnou harmonii musel dobře znát.
Ačkoli Landini byl od dětství slepý (neštovice), aktivně se účastnil intelektuálních polemik své doby, kde zastával
filozofické názory Viléma z Occam. –
Největší soubor Landiniho skladeb je dochován v kodexu Squarcialupi, pojmenovaném po svém pozdějším
majiteli. Ačkoli byl tento kodex opsán až na začátku 15. století, převážná část v něm obsaženého
repertoáru je mnohem starší, sahá až do doby Karla IV.
Tanec byl také významnou společenskou činností v 14. století, o čemž svědčí řada miniatur, obrazů, nebo poezie jako Boccacciův Decameron (asi 1350). Naneštěstí se však nedochovaly téměř žádné písemné prameny; hudebníci zřejmě nepotřebovali noty, buď hráli zpaměti nebo improvizovali. Tento program představuje některé z mála výjimek, kdy byla taneční hudba zapsána a tedy zachována.
Estampie (francouzsky) a istanpitta (italsky) jsou přejatá slova odvozená od stantipes (latinsky), tance, který se skládá z krátkých úseků, z nichž každý se hrál dvakrát se dvěma různými zakončeními, apertum (otevření) a clausum (uzávěr). Pařížský hudební teoretik Johannes de Grochei (asi 1255 – asi 1320) píše, že tato složitá struktura upoutá pozornost posluchače a „odvádí mysl bohatých od scestných myšlenek“.
Anne Schneider studoval zpěv ve Výmaru, a brzy pro sebe objevila starou, pak starší a pak ještě mnohem starší hudbu. Během soukromých lekcí u Rebeccy Stewart a Maurice van Lieshouta se obeznámila s hudbou 12. až 17. století a otevřela své uši mnohým zázračným zvukům. Cítí se doma v mnoha stylech: consort, barokní gestika, koloratura, trecento, opera, renesance, píseň s klavírem, šanson. Vystupuje m. j. s Lautten Compagney Berlin, Cantus Modalis a The Playfords.
Miyoko Itō se narodila ve městě Nagoya v Japonsku. Studovala hru na violu da gamba, fidel a barokní violoncello v Basileji, Frankfurtu, Brémách a Trossingenu, kde jejími lektory byli m. j. Paolo Pandolfo, Lorenz Duftschmid, Kees Boeke a Hille Perl. V roce 2010 získala koncertní diplom s vyznamenáním, a v roce 2013 ukončila magisterská studia. V roce 2012 zvítězila v mezinárodní soutěži „Bach-Abel“ ve hře na violu da gamba v Köthenu. Vystupuje v různých souborech, např. All’improvviso nebo Schola Stralsundensis. 2014 vydala své první CD s titulem Quinta Vox, na kterém nahrála madrigaly z 16. století s vlastními diminucemi. V současné době žije v Halle nad Sálou a působí na volné noze jako hráčka na violu da gamba a lektorka.
Martin Erhardt se cítí stejně doma v umění a vzdělávání, v teorii a praxi, improvizaci, kompozici a interpretaci, ve středověku, renesanci i baroku. Studoval hru na zobcovou flétnu, cembalo, hudební teorii a „rannou modální hudbu“ a od roku 2006 vyučuje na hudebních akademiích ve Výmaru a Lipsku a na konzervatoři v Halle nad Sálou obory historická improvizace, hudební teorie a zobcová flétna. Vedl workshopy např. ve Frankfurtu, Kolíně nad Rýnem, Lyonu, Bergenu, Praze, Linci, Cosenza, Leuven, Ženevě a Basileji. Koncertuje především s vlastními komornímu seskupeními jako např. se souborem Nusmido a All’improvviso. Je vedoucím Lipského improvizačního festivalu staré hudby a autorem učebnice „Improvisation mit Ostinatobässen“.
Koncert se koná pod záštitou ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana. Koncert se koná ve spolupráci s TIC města Brno a za finanční podpory statutárního města Brna.
Mediálním partnerem koncertu je Radio Classic Praha.
