Usurpator tiranno

Divadelně-hudební představení o utrpení, která dokáže způsobit právě jen láska.

Pátek 15. července 2016 20:00 — Stará radnice (Ernův sál), Radnická 8, 602 00 Brno, Česká republika.

Musica cum gaudio:

Program

Claudio Monteverdi (1567 – 1643) Interotte speranze   (Concerto settimo libro madrigali, Venetia 1619)
Giovanni Antonio Rigatti (1615 – 1649) Occhi miei   (Musiche concertate, op. 2, Venetia 1636)
Girolamo Frescobaldi (1583 – 1643) Canzon Prima à 2 Canti   (Canzoni da sonare, Libro primo, Venezia 1634)
Barbara Strozzi (1619 – 1677) Lagrime mie   (Diporti di Euterpe, op. 7, Venetia 1659)
Tarquinio Merula (1595 – 1665) Su la cetra amorosa   (Arie e capricci)
Girolamo Frescobaldi (1583 – 1643) Canzon Seconda à 2 Canti   (Canzoni da sonare)
Giovanni Felice Sances (cca. 1600 – 1679) Usurpator tiranno   (Cantade, Libro secondo, Venetia 1633)
Claudio Monteverdi (1567 – 1643) Pur ti miro   (L’Incoronazione di Poppea)
Tarquinio Merula (1595 – 1665) Ciaccona à 2 Canti
Giovanni Felice Sances (cca. 1600 – 1679) Lagrimosa beltà   (Cantade, Libro secondo)

Usurpator tiranno

V období baroka hrály v umění klíčovou roli afekty. V hudbě se promítly jak do interpretační, tak i skladatelské praxe. Už staří Řekové věřili, že právě hudba je nejvhodnějším prostředkem, jak afekty posluchači zprostředkovat nebo je v něm dokonce vyvolat. Tato myšlenka se stala základem pro vznik projektu Usurpator tiranno souboru Musica cum gaudio.

V dramaturgickém konceptu programu je ústředním tématem láska. Ta se ve vybraných písních italských autorů 1. poloviny 17. století objevuje ve velice rozmanitých podobách – láska štastná, nenaplněná, zhrazená… Tyto formy afektu, který můžeme nalézt už v teoriích Aristotela či Descartesa, se skrývají primárně ve složce textové, následně pak ve složce hudební. Pokud ale posluchači neovládají jazyk, ve kterém jsou texty napsány, sdělení se vytrácí. V 17. století sloužila k dotvoření a umocnění sdělení skladby tzv. barokní gestika, soubor gest s přesným symbolickým významem, který je ale pro dnešního posluchače těžko uchopitelný. Cílem Musica cum gaudio se tedy stala snaha o nalezení současných prostředků, které pomohou přiblížit význam textu i afekty v něm obsažené. Klasické koncertní provedení programu Usurpator tiranno se tak proměnilo v hudebně-dramatickou performanci, uprostřed které se ocitají dvě zpěvačky i ostatní hudebníci. Hlavní dramatický prvek ovšem zastupuje herec, který uvádí každou ze skladeb recitací textů přeložených do jazyka posluchačů a zároveň výraznými či naopak minimalistickými hereckými akcemi dotváří dějovou linii, v jejímž středu stojí on sám jako režisér – hybatel děje. Vzájemnou interakcí herce, zpěvaček a hudebníků pak vzniká dějový rámec dokreslující obsah textu. Charakter vypjatých i hravých písní a madrigalů Claudia Monteverdiho, Barbary Strozzi, Giovanni Felice Sancese, Giovanni Antonia Rigattiho a dalších, nabízí širokou škálu interpretačních přístupů (v rámci historicky poučené interpretace), čehož hlavní protagonisté s chutí využívají a dotvářejí tak dramatický koncept projektu.

Musica cum gaudio

Magdalena Šmídová Turchichová

Studovala zpěv ve třídě Vladimíra Richtera a Ireny Troupové na Akademii staré hudby v Brně. Navázala studiem Managementu v kultuře a Hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se v současné době zabývá historií oživování staré hudby v českých zemích. Kurzy zaměřené na historicky poučenou interpretaci absolvovala u českých i zahraničních lektorů (např. Evelyn Tubb, Noemi Kiss, Robert Hugo, Marek Štryncl ad.). Kromě spolupráce s Pražským katedrálním sborem a soubory Capella Regia Praha či Opera barocca, působila v pražském nastudování opery Orfeo Claudia Monteverdiho ve Stavovském divadle. Vedle autentické interpretace staré hudby se věnovala také populární hudbě (divadlo Semafor, inscenace Lysistráta, Sekta) i soudobým skladbám mladých českých autorů.

Kristýna Pangrácová Franková

V současnosti pracuje jako moderátorka a hlasatelka v ČRo Vltava, slyšet ji můžete např. v pořadu Mozaika, příležitostně moderuje koncerty klasické hudby přenášené Vltavou. Jako herečku ji můžete vidět momentálně ve dvou inscenacích divadla Minor – Libozvuky v režii Jiřího Adámka a Bruncvík a lev Jana Jirků, účinkuje také v inscenaci Studia Damúza Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ke které také složila hudbu. Je kmenovou členkou souboru Musica cum gaudio, účinkuje také v hudení skupině Orchestr posledního dne, kde zpívá a hraje na altsaxofon.

Martin Šmíd

Skladatel, cembalista, varhaník, sbormistr, titulární varhaník při kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Vystudoval skladbu na Pražské konzervatoři ve třídě Jiřího Kolerta, Jiřího Churáčka a Bohuslava Řehoře, kde absolvoval v roce 2000. Již v rámci studia skladby se vedle zájmu o soudobé skladebné postupy začal zajímat také o díla starých mistrů a jejich kompoziční techniky. Tento zájem dále rozvíjel ve studiu Teorie a provozovací praxe staré hudby na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v oboru cembalo (Monika Knoblochová) a zpěv (Irena Troupová).

Hře na varhany se věnuje od svého mládí. Nejprve jako varhaník kostela Všech svatých v Praze–Uhříněvsi, roku 2012 byl jmenován varhaníkem a ředitelem kůru kostela Panny Marie Sněžné v Praze. V roce 2008 spolu s Magdalenou Šmídovou Turchichovou a Kristýnou Pangrácovou Frankovou založil soubor Musica cum gaudio, který se věnuje převážně české a italské hudbě 16.–18. století. Od roku 2010 je také sbormistrem komorně smíšeného sboru Local Vocal z Roztok u Prahy. Spolupracuje i s dalšími soubory staré hudby, jako např. Ensemble 18+, Ludus musicus, Capella Regia Praha, Opera Barocca ad.

Věnuje se také katalogizaci, spartaci a realizacím starých hudebních rukopisů a realizacím novodobých premiér těchto mnohdy zapomenutých pokladů.

Filip Jevič

Vystudoval herectví a režii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Svoji všestrannost dále rozvíjel studiem fyzioterapie na 2. Lékařské fakultě UK. Od roku 2004 hraje v divadle Minor. Můžete ho vidět např. v inscenaci Vánoce aneb Příběh o narození (Anděl) či Bruncvík a lev v roli Bruncvíka za níž dostal v roce 2008 cenu festivalu Skupova Plzeň za herecký výkon. Cenou festivalu Skupova Plzeň byl v roce 2006 oceněn i za roli Old Shatterhanda v inscenaci Vinntetou. Filip Jevič má za sebou mnoho zkušeností také ve svém druhém uměleckém oboru – režie, např. inscenace Vražda v Orient expresu (KALD DAMU, 2006), O rackovi a kočce, která ho naučila létat (premiéra v Dejvickém divadle, 2006). Za režii pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký získal v roce 2003 hlavní cenu festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem a v roce 2004 hlavní cenu na festivalu Mateřinka. V roce 2015 napsal scénář a režíroval projekt Karneval zvířat se symfonickým orchestrem hl. města Praha FOK. V letech 2007–2012 připravoval koncepci festivalu VyšeHrátky, od roku 2013 stojí za koncepcí tradiční barokní noci na zámku Český Krumlov. Věnuje se také moderování různých akcí, eventů a festivalů (Struny dětem, VyšeHrátky).


Děkujeme

Koncert se koná pod záštitou ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana. Koncert se koná ve spolupráci s TIC města Brno a za finanční podpory statutárního města Brna a Jihomoravského kraje.

Mediálním partnerem koncertu je Radio Classic Praha.

Logo Ministerstva kultury Logo Turistického informačního centra města Brna Logo Statutárního města Brna Jihomoravský kraj Logo Classic Praha