Mezi dvěma světy

Hudba pro barokní kytaru z Francie, Španělska a Jižní Ameriky.

Úterý 26. července 2016 20:00 — Stará radnice (Freskový sál), Radnická 8, 602 00 Brno, Česká republika.

Cristián Gutiérrez (CL) — barokní kytara

Program

Gaspar Sanz (1640 – 1710)
    — Španělsko —
Jácaras
Marizápalos
Esfachata y Zarabanda
Pasacalles por la D
Canarios
Anonym (17. st.)
    — Guatemala —
La Dama por la D   (Archivo Histórico Archidiocesano)
Sarabanda
Sonata
Sebastián de Aguirre (17. st.)
    — Mexiko —
Pavanas por la D   (Ms. Sebastián de Aguirre, cca. 1700)
Jácaras
Anonym (18. st.)
    — Peru —
Dos minuetos   (Libro de Zifra, cca. 1800)
Santiago de Murcia (1673 – 1739)
    — Chile —
Gallardas
Cumbé
Los Impossibles
La Azuzena
Fandango

O programu

Drnkací strunné nástroje byly importovány do obou Amerik již od počátku španělské conquisty a jejich užívání přetrvalo až do dnešních dnů. Toto je doloženo i listinnými důkazy. Například Janio Sarno uvádí, že v roce 1523 byla odeslána do San Juan v Portoriku zásilka obsahující 30 kytar a 13 vihuel a jak uvádí Geoffrey Baker, v roce 1629 Juan de la Cruz, obchodník z Cuzca, najal truhláře, aby mu vyrobili 36 discant (menší kytara s pronikavým zvukem), 12 vihuel a 6 harf. Klášter La Merced v Santiagu de Chile měl v roce 1676 ve svém vlastnictví, kromě jiných nástrojů, dvě vihuely a jednu kytaru. Kromě toho, soupis z roku 1691, také ze Santiaga, jasně konstatuje, že vihuela a kytara jsou dva odlišné nástroje.

Obecně platí, že hraný repertoár by mohl být rozdělen do alespoň dvou hlavních oddílů: „cizí“ a španělský. Ten první by obsahoval převážně francouzské (menuety, sarabandy a další, a to jak jednotlivě, tak i v rámci suit) a italské (sonáty, sonátové věty apod.) skladby komponované jak hudebníky těchto zemí (např. Arcangelem Corellim a Francescem Corbettou), tak i skladby napsané v jejich stylu Španěly.

Španělské skladby se nicméně skládají převážně z variací na již existující harmonické formy příbuzné jednak s passacaglii (pasacalles), jednak určitými typy tanců. Passacaglie byly ve dvou- nebo trojdobé instrumentální kousky, které sloužily jako úvod k vokální nebo instrumentální skladbě, jež po nich následovala. V případě tanců to bylo trochu složitější; někteří autoři tohoto období rozlišovali mezi dvěma různými druhy tance: termín danza odkazuje na tance, které jsou považovány za součást vysoké kultury a byly prováděny formálním, předepsaným způsobem, přičemž většina pohybů spočívala zejména v práci nohou; termín baile, na druhé straně, odkazoval na tance inspirované populárními styly nižších vrstev společnosti, které na rozdíl od danzy využívaly výraznějších pohybů paží a rukou.

Některé z těchto španělských tanců byly přijaty a rozvíjeny národy zastupujícími jak domorodé Američany (např. zarambeque), tak Afričany (např. cumbé), což vedlo některé odborníky k tomu, že je definovali jako indiánské nebo africké skladby. Nicméně, tyto skladby nelze považovat za lidové v pravém slova smyslu; jedná se spíše o lidové pojetí taneční kultury vyšší společnosti, které byly lidové formy tance následně přizpůsobovány. Mimo to není zcela jisté, zda skutečnost, že měly název a harmonické uspořádání toho či onoho tance, svědčí o tom, že byly opravdu skladbami k tanci. Pablo Minguet (španělský spisovatel, nakladatel, rytec, učitel hudby a skladatel, který pracoval v Madridu) ve svém hudebním pojednání z roku 1752 tvrdil, že si před lety zakoupil knihu Santiaga de Murcia (pravděpodobně šlo o knihu Resumen de acompañar), kde se dočetl o několika „kuriózních tokátách“, což odkazuje jinými slovy na instrumentální skladby, které mají být spíše hrány než tančeny. Ať už je tomu jakkoli, toto všechno svědčí o značné rozmanitosti a hloubce zmiňovaného repertoáru, jakož i o schopnosti kytary pronikat do naprosto odlišných vrstev společnosti.

Program našeho koncertu tak nabídne bohaté a vypovídající panorama kytarové hudby hrané v místodržitelstvích španělské Ameriky, a to od repertoáru inspirovaného jak projevy lidovými, tak i těmi nejaristokratičtějšími. To nám umožní zaposlouchat se do nesmírné rozmanitosti dobové hudby.

Cristián Gutiérrez

Cristián Gutiérrez se narodil v Santiago de Chile, kde studoval pod vedením Ernesta Quezady na Hudební konzervatoři Universidad de Chile. Následně obdržel stipendium k cestě do Španělska, kde jeho učiteli byli Juan Carlos Rivera (Sevilla) a Xavier Díaz-Latorre (Girona), a získal titul M. A. na Královské konzervatoři v Haagu ve třídě Joachima Helda. Účastnil se také kursů a seminářů staré hudby pod vedením Hopkinsona Smithe.

Cristián se kromě vlastního sólového CD Cifras Selectas de Guitarra pro label Carpe Diem podílel na nahrávkách více než 15 CD, včetně oceňované antologie koloniální hudby A tocar, a cantar, a baylar, a nahrával živě pro rádia v Chile, Španělsku, Francii, Anglii, Nizozemí a Portugalsku. Jako sólista a komorní hráč vystupoval společně s osobnostmi jako Monica Huggett, Bruce Dickey, Gabriel Garrido, Manfredo Kraemer, Pedro Estevan, Charles Toet, Michael Chance a Ventura Rico. Vystupoval ve více než 20 zemích Evropy a Ameriky, na Blízkém východě a v Korei.

Je uměleckým vedoucím tria La Pulsata. Od roku 2014 je profesorem na Universidad Alberto Hurtado v Santiago de Chile.


Děkujeme

Koncert se koná pod záštitou ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana. Koncert se koná ve spolupráci s TIC města Brno a za finanční podpory statutárního města Brna.

Mediálními partnery koncertu jsou Radio Proglas a Rádio Petrov.

Logo Ministerstva kultury Logo Turistického informačního centra města Brna Logo Statutárního města Brna Radio Proglas Rádio Petrov