סמוט (samut, סור מרע ועשה טוב): Vyhýbej se zlu a konej dobro (Ž. 34,15) — Boskovice, Synagoga maior, štukový rám (1657–1667) na západní stěně klenby (1639).

Armonias para guitarra

Karel Fleischlinger — renesanční a barokní kytara, vihuela, theorba. Na koncertě zazní skladby předních kytaristů a loutnistů 16. a 17. století.

Čtvrtek 22. září 2016 18:00 — Synagoga maior, Antonína Trapla / U Templu, 680 01 Boskovice, Česká republika.

Program

Santiago de Murcia (1673 – 1739)Zarambeques   (Saldívar Codex No. 4)
La Jota
Adrien Le Roy (cca. 1520 – 1598)Bransle gay   (Tiers livre de tablature de guiterre)
Bransle
Bransle
Luis de Narváez (1526 – 1549)Esta fantsia es del quarto tono   (Libros de musica de cifras para Vihuela)
Quatro diferencias sobre Guardame las vacas
Bellerofonte Castaldi (cca. 1581 – 1649)Branle Quella crudel   (Caprici a due Strumenti, Tiorba sola)
Ritornello I
Cecchina Corrente
Guillame Morlaye (cca. 1510 – cca. 1558)Galliarde   (Livres de Guiterne)
Chi dira mai
Conte Clare
Alonso Mudarra (cca. 1510 – 1580)Pavana de Alexandre   (Tres Libros de Musica en Cifras)
Fantasia X que contrahaze la harpa
Robert de Visée (cca. 1655 – 1732)Suite   (Livre de Guittarre)
Prelude — Allemande — Courante — Sarabande — Menuet — Gavotte — Gigue ala maniere engloise
Alessandro Piccinini (1566 – cca. 1638)Toccata IV   (Intavolatura di Liuto et di Chitarrone)
Girolamo Kapsperger (cca. 1580 – 1651)Colascione   (Libro quarto d’Intavolatura di Chitarone
Gaspar Sanz (1640 – 1710)Zarabanda   (Instruccion de Musica sobre la Guitarra española)
Canarios

O programu

Santiago de Murcia (1673 – 1739), pocházel z rodiny hudebníků královského dvora v Madridu. Jeho otec i bratr stavěli hudební nástroje. V letech 1690 – 1700 zpíval ve sboru královské kaple, kde byl žákem významného pedagoga a kytaristy Francisca Guerau. Ve své první tištěné sbírce Resumen de acompañar la parte con la guitarra z roku 1714 sám sebe označuje jako „Učitele kytary španělské královny Marie Luisy Gabriely Savoyské“. Po smrti Marie Luisy (1714) a také se změnou orientace dvorní hudby odchází Santiago de Murcia od dvora a působí u rytíře italského původu Jacoma Francisca Andrianiho. Další jeho působení je velmi nejasné. Víme, že v roce 1729 podepsal „prohlášení o chudobě“ a zemřel v Madridu v roce 1739.

Adrien Le Roy (cca. 1520 – 1598) byl významný francouzský hudební nakladatel, loutnista, kytarista, hráč na mandoru a hudební pedagog. Se svým bratrancem Robertem Ballardem založili tiskařskou firmu a v roce 1551 získali královskou licenci na tisk hudebnin s titulem Imprimeur du Roi en musique (královský tiskař hudby). Firma prosperovala nepřetržitě až do 19. stol. Roy získal proslulost jako skladatel i aranžér vokální a instrumentální hudby. Napsal a vydal mnoho sborníků hudby pro loutnu, kytaru a mandoru.

Luis de Narváez (působení doloženo v letech 1526 – 1549) byl španělský hudební skladatel a hráč na vihuelu. Za svého života byl vysoce oceňován. Dnes je znám pro svou sbírku polyfonních skladeb pro vihuelu Los seys libros del delfín. Byl prvním skladatelem pro vihuelu, který si osvojil dobový italský styl loutnové hudby.

Bellerofonte Castaldi (cca. 1581 – 1649), hudební skladatel, zpěvák, kontroverzní básník, zručný kaligrafik, dobrodruh, byl jednou z nejzajímavějších osobností své doby. Mistrovsky ovládal jak hru na theorbu a theorbino, tak i na loutnu a kytaru. Narodil se ve vesnici Collegara, blízko Modeny v zámožné rodině obchodníka. Jeho dobrodružná povaha jej vedla na cestách po celé Itálii, do Německa a snad i Francie. Během svého života pobýval tři delší období v Římě a dvě období v Neapoli, avšak největší část svého života strávil v Modeně a v Benátkách, kde měl svůj malý okruh přátel včetně Claudia Monteverdiho, ke kterému choval celoživotně velký obdiv.

Guillame Morlaye (cca. 1510 – cca. 1558), pařížský loutnista, kytarista, violista, hudební redaktor a vydavatel. V roce 1552 dostal od francouzského krále Jindřicha II. desetiletou licenci na publikování hudby. V letech 1553 – 1558 vydal 4 sborníky vlastní loutnové hudby a 6 sborníků hudby svého učitele, královského loutnisty Alberta de Rippe. V období 1552 – 1553 vydal také Tablature de Guiterne, tři knihy kytarových tabulatur vlastní hudby a čtvrtou knihu různých autorů.

O Alonsu Mudarrovi (cca. 1510 – 1580) se dozvídáme především z jeho vlastního úvodního textu k Tres libros de musica en cifras para vihuela (tři knihy hudby v tabulaturách pro vihuelu) z roku 1546. Narodil se asi kolem roku 1510 v provincii Palencia, ale mládí strávil ve městě v kruhu nejprominentnější šlechty Španělska. Tam asi také získal hudební vzdělání. V roce 1546 se stal kanovníkem katedrály v Seville a na tomto postu zůstal do konce svého života. Organizoval zde všechny hudební aktivity. Získal značné jmění, které bylo po jeho smrti rozděleno chudým, jak si přál.

Robert de Visée (cca. 1655 – 1732) byl velice slavný a uznávaný francouzský loutnista, kytarista, theorbista, zpěvák, skladatel a gambista na královském dvoře Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. Jeho původ není znám, ale podle jeho příjmení de Visée by mohl pocházet i z Portugalska. Pravděpodobně byl žákem Fr. Corbetty, dvorního kytaristy. První zmínka je z roku 1680, kdy se stal komorním hudebníkem Ludvíka XIV. Po smrti Francesca Corbetty (1681) nastoupil de Visée na jeho místo. Zakrátko se stal jedním z nejoblíbenějších hudebníků Ludvíka XIV.

Alessandro Piccinini (1566 – cca. 1638) je jedním z nejvýznamnějších loutnistů a theorbistů italského raného baroka. Narodil se v Bologni ve všeobecně uznávané hudební rodině. Hře na loutnu se učil od svého otce, stejně jako jeho dva bratři Girolamo a Filippo. V letech 1582 – 1598 byli všichni tři bratři i se svým otcem ve službách Alfonsa II. d’Este, vévody z Ferrary, Modeny a Reggia. Bratři spolu tvořili loutnové trio Fratelli Piccinini, které bylo u dvora ve velké oblibě. Alessandro patřil k nejlépe placeným hudebníkům své doby. Po smrti vévody se přestěhoval do Říma, kde byl v letech 1598 – 1611 ve službách kardinála Pietra Aldobrandiniho, papežského nuncia. Poté se vrátil do Bologne a tam se proslavil mimo jiné jako učitel loutnové hry. V Bologni pravděpodobně také zemřel.

Giovanni Girolamo Kapsperger (cca. 1580 – 1651) byl synem plukovníka Guglielma Kapspergera a narodil se pravděpodobně v Benátkách. Po roce 1605 se Kapsperger přestěhoval do Říma, kde rychle získal pověst brilantního hráče na chitarrone (theorbu). Ještě v Benátkách v roce 1604 vydává svoji první knihu tabulatur pro chitarrone Libro Primo d’Intavolatura di Chitarrone a v dalších letech následovaly knihy jak pro chitarrone, tak pro loutnu. Kromě těchto knih vydal ještě v rozmezí let 1604 – 1640 velké množství hudby vokální i instrumentální.

Gaspar Sanz (1640 – 1710), kněz, varhaník, kytarista, skladatel, spisovatel. Jeho skladby se pro kytaristy staly symbolem španělské barokní hudby. Na univerzitě v Salamance studoval hudbu, teologii a filosofii. Na cestě po Itálii se stává studentem mnoha akademií (Neapol, Řím, Benátky). Po návratu do Španělska (1674) působil na dvoře krále Filipa IV. v Madridu. Své dílo Instrucción de música sobra la guitarra española publikoval v Zazagoze. Dá se říci, že jde o první školu hry na barokní kytaru.


Karel Fleischlinger

Karel Fleischlinger vystudoval kytaru na konzervatoři v Pardubicích ve třídě prof. Stanislava Juřici, poté absolvoval pod vedením Prof. Rolanda Zimmera Vysokou hudební školu Franze Liszta ve Výmaru. Během studií se stal laureátem několika soutěží, absolvoval interpretační kurzy u vynikajících kytaristů.

Kromě mnoha koncertů doma i v zahraničí vytvořil řadu rozhlasových nahrávek. Od roku 1991 koncertuje s komorním souborem Lenz-Trio ve složení flétna (Susanne Oehler), violoncello (Torsten Oehler) a kytara. Hraje také v kytarovém kvartetu PF Guitar Quartet a v Romantic Guitar Duu s Janem Tuláčkem. Spolupracuje s Brno Contemporary Orchestra, Czech Ensemble Baroque, Ensemble Arcimboldo (Švýcarsko) a s řadou dalších renomovaných umělců a souborů.

Natočil čtyři sólová CD, z toho dvě jsou věnována renesanční a barokní hudbě, dále CD se souborem Lenz-Trio, DVD s PF Guitar Quartetem a v letošním roce CD se švýcarským souborem Ensemble Arcimboldo.

Působí pedagogicky na ZUŠ Blansko a na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži, kde kromě klasické kytary vyučuje také hru na staré nástroje.

www.fleischlinger.cz


Děkujeme

Koncert se koná pod záštitami ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana a hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška.

Koncert se koná ve spolupráci se Spolkem na podporu ZUŠ Boskovice, Muzeem regionu Boskovicka a ZUŠ Boskovice a za finanční podpory Jihomoravského kraje.

Logo Ministerstva kultury Logo Jihomoravského kraje