250 Kč / 150 Kč / 90 Kč

Per cembalo obligato e flauto traverso

Hudební cesta Evropou kolem roku 1735 — Sonáty pro traverso a obligátní cembalo.

Čtvrtek 29. června 2017 19:30 — Stará radnice (Křišťálový sál), Radnická 8, 602 00 Brno, Česká republika.

Program

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750) Partita e moll, Op. 1  6   (BWV 830)
Toccata — Allemande — Corrente — Air — Sarabande — Tempo di Gavotta — Gigue
Joseph Bodin de Boismortier (1689 – 1755) Sonáta e moll, Op. 91  4
Gayement — Gracieusement — Gayement
 
Georg Philipp Telemann (1681 – 1767) Fantasia  3, h moll   (TWV 40:4)
Johann Sebastian Bach (1685 – 1750) Sonáta h moll   (BWV 1030)
Andante — Largo e dolce — Presto

O programu

První polovina 18. století, období vrcholného baroka, bylo v Německu charakteristické míšením evropských hudebních stylů. Do největších německých hudebních center jako byly Drážďany, Berlín a Lipsko, přijížděli hudebníci z Itálie, Francie a Čech a vzájemně se obohacovaly svými skladatelskými i interpretačními zkušenostmi. Sám Johann Joachim Quantz, významný německý flétnista, skladatel a autor slavného traktátu Versuch einer Anweisung, die Flöte traversière zu spielen („Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu“) píše, že Německá hudba je vlastně syntéza francouzského a italského. V programu tedy uslyšíte hudbu J. S. Bacha inspirovanou oběma styly, skladbu G. Ph. Telemanna ovlivněnou mimo jiné polskou lidovou hudbou a sonátu J. B. de Boismortier, který ač byl Francouz, nevyhnul se módnímu Italskému skladatelskému vlivu.

Malba: Joseph Bodin de Boismortier. Johann Sebastian Bach

Partita e moll byla vydána Johannem Sebastianem Bachem jako šestá z jeho partit pro cembalo. První verze se objevuje v Knížce skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou (1725), jako samostatné vydání v roce 1730, a poté se objevila spolu s dalšími pěti partitami v roce 1731 pod titulem Clavir-Übung („Klávesové cvičení“) jako op. I. Především první dvě věty jsou jednoznačně ovlivněny italským stylem; Air a Tempo di Gavotta jsou v galantním stylu, v Sarabande a Gigue se nacházejí rytmické rafinovanosti, ve kterých lze vysledovat typickou Bachovu snahu po písemném zachycení detailů.

Malba: Joseph Bodin de Boismortier. Joseph Bodin de Boismortier

Joseph Bodin de Boismortier, pocházející z Thionville, přišel do Paříže v roce 1724 a stal se jedním z nejplodnějších a nejoblíbenějších skladatelů Francie první poloviny 18. století. Ač byl fagotistou, většinu své tvorby zasvětil skladbám pro flétnu, která byla tehdy velmi oblíbeným nástrojem. Joachim Christoph Nemeitz (1679–1753) ve svém cestovatelském deníku Séjour de Paris z roku 1727 píše, že cembalo a příčná flétna patřily v této době k nejoblíbenějším a nejmódnějším hudebním nástrojům v Paříži a podle Nemeitze hráli Francouzi na tyto nástroje s delikátností, jež neměla obdoby. Sonates pour un clavecin et une flûte traversière op. 91 byly vydány v roce 1741 a dedikovány Michelu Blavetovi, jednomu z nejvýznamnějších francouzských flétnových virtuosů té doby. Obdiv k Blavetovu interpretačnímu umění Boismortier vyjádřil v jedné ze svých básní (A Mercure, Toy que l’éloquence appuya), ve které opěvuje jeho hráčské umění.

Malba: Georg Philipp Telemann. Georg Philipp Telemann
Bach: Sonáta h moll (autograf) — H moll Sonata al Cembalo obligato e Flauto traverso composta Giov. Sebast. Bach — Staatsbibliothek zu Berlin Preußischer Kulturbesitz, Mus. ms. autogr. P Bach 275. Bach: Sonáta h moll (autograf)

Fantasia Nº 3 Georga Philipa Telemanna je součástí cyklu 12-ti fantazií pro sólovou flétnu gravírovaných a vydaných Telemannem v letech 1727–28 v Hamburgu. Jediná dochovaná kopie první edice uvádí na titulní straně Fantasia per il Violino, senza Basso a Telemannovo jméno je tam doplněno pouze tužkou. O tom, že se jedná o fantazie pro sólovou flétnu, se dovídáme pouze z Telemannovy autobiografie. Ačkoliv vydání neobsahuje žádnou konkrétní dedikaci, nejspíše byly Fantazie dedikovány bratrům Burmesterům z Hamburgu, kteří byli amatérští hudebníci (housle, flétna), pro které v tomto období Telemann skládal většinu svých komorních skladeb. Název Fantasia napovídá, že půjde o nekonvenční hudební formu, která v nás evokuje určitou interpretační svobodu. Právě ve struktuře a formě je Telemann velmi nekonformní. Každá fantazie se liší formálně i strukturou. Některá připomíná spíše taneční suitu, jiná zase sonátu a další kombinují obě formy dohromady. Každá z fantazií je potom ukončena taneční větou, z nichž některé jsou inspirovány Polským folklórem. Každá z fantazií je též psána v jiném stylu. Prolíná se zde francouzský, italský a německý hudební styl. Na poli interpretace je tu hráči ponechána svoboda zvláště v použití ornamentů.

Sonáta h moll pro cembalo a flétnu Johanna Sebastiana Bacha zaujímá ve flétnovém repertoáru 18. století z mnoha hledisek pozoruhodné místo. Zachovaný Bachův rukopis a další čtyři kopie z 18. století svědčí o oblíbenosti a jisté popularitě sonáty už v době jejího vzniku. I přes to, že většina Bachových instrumentálních děl vznikla v době jeho působení v Köthenu (mezi lety 1717–1723), tato sonáta dle analýzy stáří papíru a Bachova rukopisu spadá spíše do let 1736–37, kdy Bach působil v Lipsku jako umělecký vedoucí ansámblu Collegium Musicum, který koncertoval pravidelně každý týden v Café Zimmermann. Sonáta h moll tak mohla být napsána pro jednoho z Bachových synů, Johanna Gottlieba Bernharda, nadaného flétnistu. Bohužel nám ale z žádných dostupných zdrojů dodnes není známo, zda tato hráčsky náročná sonáta byla určena konkrétnímu interpretovi. — Sonáta pro flétnu s doprovodem obligátního cembala byla jednou z oblíbených hudebních forem vrcholného baroka. Nejspíše se vyvinula z tolik populární formy triové sonáty, v tomto případě však hrána dvěma interprety. Melodie hraná pravou rukou cembalisty tedy často nahrazuje part druhého flétnisty nebo houslisty, part cembala je tak rovnocenným partnerem flétnovému partu. V případě Sonáty h moll se však první věta svoji výstavbou, vedením a hustotou hlasů podobá spíše koncertantní formě dvojkoncertu zredukovaného pro flétnu a cembalo, které je snad i důležitější než flétna, neboť je uvedené na titulní straně rukopisu na prvním místě. Druhá věta je vystavěna na melodické lince flétny, doprovázené „pouze“ bassem continuem. Třetí věta je tříhlasá fuga a čtvrtá věta potom reprezentuje složitou gigu ve stylu triové sonáty se dvěma melodickými hlasy, doprovázenými bassem continuem.


Radka Kubínová.

Radka Kubínová

Radka Kubínová, původem z Hradce Králové, se věnuje hudbě od svých 6-ti let. Nejprve začala se zpěvem a zobcovou flétnou, v 9-ti letech potom s flétnou příčnou. Po absolvování Konzervatoře v Pardubicích v roce 2005 pokračovala ve studiu na Ostravské univerzitě, kterou v roce 2010 úspěšně ukončila Magisterskou zkouškou. Během studií v Ostravě odešla sbírat zahraniční zkušenosti do Rennes (FR), kde studovala příčnou flétnu pod vedením Gionaty Sgambaro a začala se věnovat barokní příčné flétně s profesory Delphine Leroy a François Nicolet. Od roku 2010–2014 se věnovala studiu historických fléten na Královské Konzervatoři v Haagu ve třídě Bartholda Kuijkena. Během studií se zúčastnila mnoha interpretačních kurzů například s Patrick Gallois, Clara Novak, Vincent Lucas, Frank Theuns, Barthold Kuijken, Jan Ostrý a dalšími. Od roku 2015 je doktorandkou oboru Teorie interpretace Ostravské univerzity v Ostravě a pedagogicky působí na Církevném konzervatóriu v Bratislavě.

Michael Führer.

Radka pravidelně vystupuje s ansámbly jako Lutherse Bach Ensemble, L’arco sonoro, The Bach Choir & Orchestra of the Netherlands, The Consort for 18th Century Harmony, Le concert d’Apollon (NL), Collegium Marianum (CZ), Musica Aeterna (SK) a dalšími. Pravidelně též vystupuje na Utrecht Early Music Festival (NL) a Les nocturnes du Mont Saint-Michel (FR).

Michael Führer

Michael Führer se narodil v Kolíně nad Rýnem. Během školní docházky se učil hře na cembalo pod vedením Annemarie Bohne a účastnil se mnoha kurzů u Gustava Leonhardta. Studoval církevní hudbu v Kolíně nad Rýnem (Rudolf Ewerhart, Heino Schubert) a Düsseldorfu (Bernhard Orlinski), cembalo v Antverpách (Jos van Immerzeel) a Kolíně nad Rýnem (Hugo Ruf) a hudební vědu na Kolínské univerzitě. Kromě toho se účastnil mnoha mistrovských kurzů v Innsbrucku, Pistoii, Haarlemu atd. (Colin Tilney, Alan Curtis, Guy Bovet, Ewald Kooiman, Ton Koopman, Nicholas Kyanston, Daniel Roth ad.).

Jako kantor ve městech Heimbach/Eifel (1975–1988), Neuss (1988–2011) a Grevenbroich (2011–2015) vedl různé sbory, dohlížel na stavbu varhan, hrál a organizoval četné koncerty. Koncertoval mimo jiné se Studiem pro starou hudbu Düsseldorf (Helga Thoene, Petra Müllejans ad.), s Komorním orchestrem Roberta Schumanna (Jürgen Kussmaul), Bach-Verein Köln (Christian Collum), Bonner Bach-Gemeinschaft (Herbert Ermert), Aachener Bachverein (Wolfgang Karius). Hrál varhanní koncerty na četné historické varhany, například v Kiedrichu, Marienmünsteru a Steinfeldu a byl pozván na mnoho varhanických festivalů, mimo jiné na Sommerakademie für Alte Musik (Innsbruck), Festival international de l’orgue ancien (Sion), Mezinárodní varhanní koncerty (Braunschweig), Accademia Maestro Raro (Piacenza). Jeho činnost doplňují nahrávky na CD a pro rádio.

Postavil několik klávesových nástrojů (z nichž některé představil na svém CD „My Virginals“), kromě toho historické nástroje restauroval a intonoval varhany.


Děkujeme

Koncert se koná pod záštitami ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana, hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Bohumila Šimka a primátora statutárního města Brna Ing. Petra Vokřála.

Koncert se koná za finanční podpory statutárního města Brna.

Logo Ministerstva kultury Logo Jihomoravského kraje Logo Statutárního města Brna