Muzeum Narodowe w Warszawie: malba: Leopold, cca. 1670.
250 Kč / 150 Kč / 90 Kč

Festa di Sua Maestà Cæsarea Leopoldo

Barokní dvorské i lidové tance, koňský(!) balet, pouliční divadlo a především hudba z pera samotného císaře Leopolda I. jsou propojeny příběhem dnešní dívky Markéty a jejího „výletu do 17. století“, kde jí provázejí biskup Slepčianský a císařovna Margarita, Leopoldova první manželka.

Pondělí 5. března 2018 19:30 — Sál Břetislava Bakaly, Žerotínovo náměstí 6, Brno, Česká republika. (Bezbariérový přístup)

Scénář: Jan Čižmář, Marek Mokoš (SK)
Režie: Marek Mokoš (SK)
Choreografie: Margit Legler (AT)
Umělecké vedení: Jan Čižmář
Hudebníci : Plaisirs de Musique
Tanečníci: Les Plaisirs de la Danse (AT)

Osoby a obsazení

Markéta, dívka ze současnosti Linda Kunclová
Margarita [2], španělská infantka, manželka císaře Leopolda [1] Kristina Kubová
biskup Slepčianský [3], přítel Leopolda, průvodce Markéty Michal Marhold
… další menší herecké role jsou obsazeny hudebníky a tanečníky (a publikem).

1.  Leopold I. Habsburský (* 9. 6. 1640, † 5. 5. 1705), arcivévoda rakouský (1654), král uherský (1655) a český (1656), císař svaté říše římské (1658).
2.  Markéta Terezie Habsburská (* 12. 7. 1651, † 12. 3. 1673), infantka španělská, první manželka Leopolda (svatba 12. 12. 1666).
3.  Georgius Szelepcseny (* 24. 4. 1595, † 14. 1. 1685), arcibiskup ostřihomský a primas uherský (jmenován 15. 1. 1666).

Video na YouTube: Leopold: Canario (D dur).
Leopold I.: Canario (D dur)
(Video na YouTube.)
Ostatní představení v rámci projektu — klikněte zde pro zobrazení všech
So 24.06.2017 19:00 Městské divadlo J. K. Tyla, Třeboň (jen hudba a tanec)
So 19.08.2017 17:00 Barokní divadlo, Zámek Valtice (jen hudba a tanec)
So 02.09.2017 20:00 Květná zahrada (Libosad), Kroměříž
Ne 03.09.2017 17:00 Stará radnice, Brno (zrušeno z důvodu špatného počasí)
So 06.10.2017 19:00 Zámek Bučovice (nádvoří), Bučovice

Použitá hudba

Leopold I. (1640 – 1705) Suita G dur   (CZ–KRa A918)
Intrada — Sarabanda — Borea (solo: Davide Monti) — Guige — Balletto — Ciaconna (solo: Marta Kratochvílová)
Leopold I. (1640 – 1705) Suita c moll   (CZ–KRa A745+A809)
Sonata — Allemanda — Courante — Sarabanda — Canario — Guige
Leopold I. (1640 – 1705) Suita D dur   (CZ–KRa A836)
Allamanda — Sarabanda — Guige — Gavotta — Courante — Sarabanda — Gagliarda — Canario
Antonio Cesti (1623 – 1669) Sonata G dur   (Pomo d ́’Oro, 1668, Prologo)
Antonio Cesti (1623 – 1669) Sonata G dur   (Pomo d ́’Oro, 1668, Atto II)
Antonio Cesti (1623 – 1669) Sonata d moll   (Pomo d’ ́Oro, 1668, Atto IV)
Johann Heinrich Schmelzer (cca. 1623 – 1680) Arie per il Balletto à Cavallo
Corrente per l’Intrada di S. M. C. & di tutti i Cavaglieri
Giga per Entrata de i Saltatori, e per molte altre figure
Follia per nuovo ingresso de i Saltatori, & altri operazioni de Cavalli
Allemanda per gl’intrecci e figure di passegio grave introdotto da S. M. C. e Cavaglieri
Sarabanda per termine del Balletto
Improvizace Menuet
Improvizace Lidový tanec

Děj

1. Akt

Mědirytina: Koňský balet — pro zvětšení klikněte na obrázek. 🔎  Koňský balet: Follia — pro zvětšení klikněte na obrázek.

Jsme v současnosti, do galerie starého umění se omylem dostává mladá dívka Markéta a znuděně se prochází. Záhadné postavy z obrazů jí nabízejí dobrodružství a vtahují do historie, přímo do víru slavnostního procesí v ulicích Vídně, které směřuje na svatbu císařského páru. Ochotného průvodce jí dělá biskup Slepčianský a Markéta tak v rámci svatebních oslav zažívá svatební obřad v katedrále, velkolepý koňský balet a zúčastní se také hostiny a tanečního veselí na zámku. Osobní setkání s mladou císařovnou Margaritou, která se jí stává další průvodkyní barokním světem, je pro Markétu nezapomenutelným zážitkem.

  1. Galerie starého umění. V ní bloudí mladá Markéta.
  2. Postavy v obrazech ožívají a vtahují Markétu do historie.
  3. Vídeň. Slavnostní průvod v ulicích směřující na svatební obřad.
  4. Nádvoří císařského paláce. Slavnost — Koňský balet.
  5. Obřad v katedrále.
  6. Hostina na zámku (housle: Davide Monti).

2. Akt

Tuğrâ (pečeť) Mehmeda IV. (pro zvětšení klikněte na obrázek). 🔎  Tuğrâ (pečeť) Mehmeda IV.

Oslavy probíhají i na ulici a mezi lidem. Život na zámku i v ulicích jde stále dál, ale jak se zdá, zábava je lidskou potřebou, která musí být naplněna. Zdánlivé štěstí je však vykoupeno velkými oběťmi a problémy samotné císařovny. Útěchu a pomoc hledá v modlitbách, potkáváme ji v Mikulově roku 1668. K jejímu obveselení sehrává skupina komediantů scény z antické hry Paridův soud – vždyť sama císařovna napsala na toto téma operu: Pomo d’Oro!

  1. Mikulov 1668. Tržiště ve městě — život na ulici (housle: Davide Monti).
  2. Pouť do Mikulova.
  3. Produkce pouličních komediantů — Pomo d’Oro.
Wikimedia: Malba: Bitva u Vídně. Pauwel Casteels: Bitva u Vídně (výňatek).

3. Akt

Velké nebezpečí a nejistá budoucnost – neporazitelná turecká vojska se roku 1683 dostávají až před brány Vídně. Pomoc nemůže přijít včas, konec je neodvratitelný. Císař se obrací k modlitbě. Pomocná vojska, která vede polský král Jan III. Sobieski, na poslední chvíli zachrání Vídeň a tím i celou křesťanskou Evropu. Je opět důvod k oslavám! Markéta se okouzlena vrací do současného světa plna zážitků, obdivu a respektu k minulým generacím.

  1. Přítomnost nebezpečí — mor, Turci.
  2. Císař se modlí a prosí o pomoc před velkým nebezpečím.
  3. Rok 1683. Bitva u Vídně.
  4. Přijíždí posily vedené Janem III. Sobieským — vítězství — oslava.
  5. Ve víru veselí se Markéta vrací zpět do současnosti (flétna: Marta Kratochvílová).
Wikipedia: Malba: Margarita.
Leopold v divadelním kostýmu, 1667.
Wikipedia: Malba: Margarita.
Margarita v divadelním kostýmu, 1667.
 

Slovo autorů

Leopold I. jako inspirace

CONSILIO ET INDUSTRIA, Radou a pílí, to bylo heslo, kterého se celý život držel Leopold I. Habsburský, jeden z nejvýznamnějších panovníků své doby. Vzor příkladného vladaře, který byl vzdělán v širokém spektru profesí, mimo jiné byl i výrazným hudebním skladatelem a vídeňský dvůr směle konkuroval dnes známějším festivitám francouzského dvora Ludvíka XIV. (Leopoldova bratrance) ve Versailles. Coby druhorozený syn byl předurčen pro duchovní dráhu. Jeho studia teologie a příprava na kariéru duchovního se však po smrti staršího bratra nečekaně změnila ve studia diplomacie a přípravu na kariéru jednoho z nejmocnějších panovníků Evropy.

Wikipedia: Malba: Margarita.
Margarita, 1665.

Představení vzniklo na objednávku festivalu Hortus Magicus 2017, kdy mělo připomenout 350. výročí svatby Leopolda I. a španělské infantky Margarity. S výročím této události, která byla jedním z vrcholů kulturního dění své doby a je dobře dokumentována v dobových pramenech, souvisí také několik současných vědeckých a výstavních projektů: Spettacolo barocco!, Koně v piškotech, Za chrám, město a vlast a Slavnosti na dvoře císaře Leopolda I.

Příběh o Leopoldovi a Markétce

Samotné oslavy výročí nám však posloužily pouze jako kulisa a záminka k vytvoření autorského příběhu, jehož záměrem je nahlédnout do života člověka, který pro nás dokáže být i dnes inspirací a příkladem na všech stupních společenského i profesního života. Děj obsahuje osudové okamžiky Leopolda I. jako panovníka, nahlíží ale i do jeho osobního života. To vše budeme objevovat očima Markéty – současné dívky, které v dobách minulých dělají průvodce jiné dvě výrazné postavy Leopoldova života – jeho první manželka Margarita a jeho blízký přítel, biskup Slepčianský. Současně jde ale i o příběh této mladé dívky Markéty, která se nečekaně seznamuje s kulturou dob minulých a probouzí se v ní úcta a obdiv k vzdělanému a oduševnělému císařskému páru.

Představení sleduje tři základní myšlenky, které jsou zároveň i Leopoldovými životními zásadami a pilíři jeho morálky:

  1. smysl pro duchovní život a naprostá oddanost transcendentnu,
  2. celoživotní úsilí poznat pravdu o sobě samém a touha i potřeba vytrvale a neúnavně pracovat a podřídit své danosti i nedokonalosti službě budování šťastného života a vytváření vyšších hodnot,
  3. racionalita, uváženost a rozvaha, které zvláště dnes nabírají na naléhavosti a silné potřebě jejich zpřítomnění.
Wikipedia: Mědirytina: Biskup Slepčianský.
Biskup Slepčianský, 1665.

Tyto hlavní ideje jsou ztvárněny v koláži činohry, tance a hudby, ale i projekcí využívajících dobové obrazové materiály – při některých provedeních svou roli hraje také úchvatná scenérie historického prostředí, ve kterém je inscenace realizována.

Vědomě se dopouštíme některých historických nepřesností a snad až příliš edukačního přístupu k historickým faktům; jde však o uměleckou licenci, která slouží k vystavění dramatického oblouku představení, jehož cílem je oslava krásy ducha a obdivu k historii. Festa di sua Maestà Cæsarea Leopoldo nemá být představení, které pomine jako lehký letní vánek. Je to skutečný příběh člověka, kterému zpočátku nikdo nevěřil a který nás ani dnes nepřestane udivovat silou a velikostí své osobnosti.

Hudba a tanec

Výběr hudby určovaly tři faktory:

  1. Při připomínané svatbě císařského páru byl proveden koňský balet s hudbou J. H. Schmelzera, která je dochována v reprezentativním tisku popisujícím celé festivity.
  2. Pro hereckou scénu Paridova soudu k poctě císařovny Margarity nebylo možné nevybrat hudbu z Cestiho opery Pomo d’Oro, na jejímž vzniku se císařovna sama podílela.
  3. Vzhledem k tomu, že představení bylo premiérově připravováno pro Květnou zahradu v Kroměříži, vybírali jsme cíleně skladby císaře Leopolda dochované v kroměřížském hudebním archivu. Ač byl autorem s velice širokým záběrem, v Kroměříži se nachází výlučně jeho taneční hudba.

Taneční choreografie z vídeňského dvora se – na rozdíl od francouzských pramenů – nedochovaly. Pro jejich rekonstrukci však máme množství obrazového materiálu z dobových představení, scénických i kostýmních návrhů i slovních popisů. Zároveň jsme při úvahách o choreografii vycházeli z faktu, že Vídeň byla metropolí, ve které se setkávaly silné vlivy italské kultury se španělským idiomem (díky rodinné vazbě na španělskou vládnoucí dynastii) a současně v ní měly svůj vliv i četné lokální lidové tradice. V neposlední řadě se pak nebylo možno ubránit módě tance, který přicházel z Francie a ke níž Vídeň vědomě vytvářela jakýsi pandán. Ve Francii tak vidíme čistě nacionalistický přístup, kdy v kursu je pouze vše nové a francouzské, ve Vídni přístup přesně opačný – kosmopolitní – kdy se paradoxně za módní považuje jak „nepřátelský“ francouzský styl, tak „dynasticky spřízněný“ styl španělský stejně jako lokální folklór různých regionů monarchie.

Ke spolupráci na taneční složce byla přizvána specialistka na historický tanec z Vídně, Margit Legler. Použité choreografie jsou tedy částečně rekonstrukcí, částečně kopií a částečně vlastní autorskou tvorbou založenou na hlubokých znalostech tématu. Použité taneční kostýmy jsou ve stylu Vídně doby Leopolda I.

Marek Mokoš & Jan Čižmář


Účinkující

Herci

Tanečníci

Hudebníci

¹ soli.

Michal Marhold se narodil v Praze. Do světa opery ho přivedla přední sólistka Janáčkovy opery Národního divadla Brno Andrea Priechodská-Široká, od které získal tolik potřebné technické základy. Vystudoval na Konzervatoři Brno zpěv (u Petra Julíčka) a dirigování (u Aleše Podařila), nyní je posluchačem pěvecké katedry JAMU (ve třídě Ivany Mikeskové). V roce 2016 byl osloven pro spolupráci s European Music Academy na projektu provedení tří Mozartových oper (Don Giovanni, Le nozze di Figaro a Cosi fan tutte). Za své role v tomto projektu obdržel ocenění President of the EMA prize. Spolupracuje také jako sólista s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně a Severočeskou filharmonii Teplice. V letošním roce debutoval jako Papageno v Divadle J. K. Tyla v Plzni a Schiller Theater Berlín. Je sólistou Ensemblu Opera Diversa a BROLNu. V repertoáru má mj. výraznou roli v monoopeře J. Pauera Labutí píseň, ve které ztvárnil člověka trpícího mentální schizofrenií.

Kristina Kubová vystudovala Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením (dnes Gymnázium a hudební škola hlavního města Prahy), obory zpěv a klavír. Po ukončení středoškolského studia získala bakalářský titul na Fakultě humanitních věd Univerzity Karlovy. Ještě během pražských studií však úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor zpěv. Zde nyní studuje pod uměleckým vedením Natalie Romanové-Achaladze. V letech 2003–2013 navštěvovala kurzy Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích, kde se vzdělávala ve třídách Marka Špeliny, Roberta Huga, Marka Štryncla, Ireny Troupové či Beatriz Lafont. Je členkou Tria Kerberos (hoboj, kytara, zpěv), se svými kolegyněmi se zaměřují na staroanglické a sefardské písně. Dále vystupuje s brněnským židovským souborem Ha Chucpa, např. na Festival yidische muzik ve Stuttgartu. Od roku 2013 spolupracuje se soudobým skladatelem Zdeňkem Zahradníkem, díky němuž se zhostila mj. hlavní ženské úlohy ve světové premiéře oratoria Ó, matko Země.

Linda Kunclová se narodila ve Strakonicích, kde také získala své první hudební vzdělání. Ve studiu zpěvu pokračovala na Konzervatoři v Českých Budějovicích u Dagmar Volfové. V současnosti studuje již druhým rokem operní zpěv na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením sopranistky Tatiany Teslyi. Již na konzervatoři měla možnost externě působit v operním sboru Jihočeského divadla a na jeho letní scéně na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. V Jihočeském divadle příležitostně vystupuje dodnes. Zajímá se i o jiné formy divadla, po dobu studia v Českých Budějovicích byla členkou Studentského univerzitního divadla (SUD), které je zaměřeno na studentskou autorskou tvorbu. Je členkou divadelně tvořícího souboru Umělci na vratké noze. Vyučuje sólový zpěv na Základní umělecké škole v Táboře.

 

Marek Mokoš vystudoval obor operní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a také herectví a operní zpěv na konzervatoři v Bratislavě. Během studia absolvoval stáž na Wagnerovském operním festivalu v Bayreuthu a na Státní divadelní vysoké škole Ludwika Solského v Krakově. Mezi jeho operní režie patří Pimpinone (Telemann), Don Giovanni (Mozart), Impresário v koncích (Cimarosa), Opuštěný ostrov (Haydn), Orfeus a Euridice (Gluck), scénické provedení Pergolesiho Stabat Mater a Haydnových Sedm posledních slov Kristových. Jako spolurežisér projektu VCHOD (Výzkumné centrum hudebního operního divadla) nastudoval opery Příležitost dělá zloděje (Rossini) a Hubička (Smetana). Jako asistent režie měl možnost spolupracovat s Davidem Radokem v Národním divadle Brno na inscenaci opery Věc Makropulos (Janáček) a ve Slovenském národním divadle asistoval na opeře Romeo a Julie (Gounoud). Spolupracoval také s Ensemble Opera Diversa a s Collegium Wartberg.

Les Plaisirs de la Danse. 🔎  pro zvětšení klikněte na obrázek.

Les Plaisirs de la Danse je skupina tanečníků, která pracuje pod vedením Margit Legler. Tyto mladé profesionální tanečníky na začátcích svých mezinárodních kariér svedla z celého světa touha studovat na Ballettakademie der Wiener Staatsoper. Během svých studijních let prošli i intenzivním kurzem historického tance u Margit Legler, která pro účast na projektu Festa di Sua Maesta Leopoldo vybrala své nejlepší absolventy.

Margit Legler se narodila ve Vídni. Po kariéře jako tanečnice baletu vídeňské Státní opery a obsáhlé spolupráci na projektech současné jako i barokní choreografie se specializovala na historickou provozovací praxi tance, zpěvu a herectví. Inscenace barokních oper: Mozart: Zauberflöte (Tokyo, 1994), Gluck: Il parnaso confuso (Gluck, Budapest, 1998), Gassmann: Il trionfo d’Amore (Ballenstedt, 2000), Purcell: Dido & Aeneas (Weimar, 2001; Händel-Festspiele Halle/Saale, Goethetheater Bad Lauchstädt, 2008), Gluck: Il parnaso confuso (Salzburg, 2009; Schloss Schönbrunn Wien, Schlosshof, 2009), Telemann: Ino (Budapest, 2012), Gluck: Il Parnaso confuso (Aarhus, Grenå, Give/DK, 2012), Caldara: Il Giuoco del Quadriglio (Salzburg, 2013), Gluck: La Corona (Salzburg, 2014), Händel: Lucio Cornelio Silla (Herne, 2016; Händel-Festspiele Göttingen, 2017; Ludwigsburg, 2018). Rozsáhlá pedagogická činnost v celé Evropě; v Rakousku mj. Innsbruck (Innsbruck Barock), Graz a Vídeň (Resonanzen). – Vyučuje zpěváky historickému divadelnímu tanci na Hudební univerzitě ve Vídni (1989–2009) a na Hudební univerzitě Mozarteum v Salzburgu (od 2013). Pedagogicky působí v Tanečním oddělení Soukromé hudební a umělecké univerzity města Vídeň (od 2006) a v Baletní akademii Vídeňské státní opery (od 2010). Vyučuje také historické herecké umění v Mozartově operním institutu salzburského Mozartea (od 2011). Vystupuje jako zpěvačka a tanečnice v duchu dobové provozovací praxe. Od zimního semestru 2015/2016 je profesorkou historického tance a dobových hereckých technik na Soukromé hudební a umělecké univerzitě města Vídeň.

Plaisirs de Musique se od roku 2013 specializuje na autentickou interpretaci hudby starších stylových období na dobové nástroje, jeho členové jsou přední evropští profesionální hudebníci. Projekty, na kterých ansámbl účinkuje, jsou jednak čistě koncertní, zahrnují však také spolupráci na scénických, tanečních i operních realizacích. Soubor za dobu svého působení vystupoval na koncertech na řadě festivalů u nás i v zahraničí (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, Francie, Nizozemí, Belgie). Umělecký vedoucí souboru Jan Čižmář nachází inspiraci především v nových objevech z hudebních archivů a usiluje o atraktivní prezentaci staré hudby v kontextu jiných druhů umění. Součástí aktivit souboru jsou i vzdělávací akce a koncerty pro dětské publikum.

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem. Pod jeho uměleckým vedením působí soubor Plaisirs de Musique. Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar. Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby. Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kursech a masterclass v Evropě i zámoří.


Děkujeme

Představení se koná pod záštitami ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana, hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Bohumila Šimka a primátora statutárního města Brna Ing. Petra Vokřála.

Představení se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Jihomoravského kraje a statutárního města Brna.

Děkujeme Národnímu památkovému ústavu a Czech national trust za příjemnou a tvůrčí spolupráci a vloženou důvěru.

Děkujeme Theatermuseum Wien a Muzeu umění Olomouc za poskytnutí historických obrazových materiálů a videosekvencí z výstav Spettacolo barocco! a Koně v piškotech.

Ministerstvo kultury České republiky Logo Jihomoravského kraje Statutární město Brno Logo Národního památkového ústav Czech National Trust Logo Theatermuseum Wien Logo muzea umění olomouc