250 Kč / 150 Kč / 90 Kč

E. M. — slzy Eliny Makropulos (1585–1922)

Scénická kompozice pro soprán, loutnu a sólový tanec inspirovaná divadelní hrou Karla Čapka Věc Makropulos (1922).

Pondělí 12. listopadu 2018 19:30  &
Úterý 13. listopadu 2018 19:30 — Dvorana, Uměleckoprůmyslové muzeum, Husova 14, 602 00 Brno, Česká republika  (Bezbariérový přístup) .

Účinkující:

Program

Ivana Loudová (*1941) Canto meditativo
John Dowland (1563 – 1626) Flow my tears
John Dowland (1563 – 1626) Melancholy galiard
Claudio Monteverdi (1567 – 1643) Si dolce el’tormento
Giovanni Giacomo Gastoldi (cca. 1554 – 1609) A lieta vita
Henry Purcell (1659 – 1695) Sweeter than roses
Henry Purcell (1659 – 1695) Dear pretty youth
Henry Purcell (1659 – 1695) Not all my torments
Henry Purcell (1659 – 1695) Evening hymn
Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791) Un moto di gioia   (Le Nozze di Figaro)
Robert Schumann (1810 – 1856) Seit ich ihn gesehen   (Frauenliebe und Leben, op. 42, no. 1)
Robert Schumann (1810 – 1856) Er, der Herrlichste von allen   (ibid., no. 2)
Robert Schumann (1810 – 1856) An meinem Herzen, an meiner Brust   (ibid., no. 7)
Robert Schumann (1810 – 1856) Nun hast du mir den ersten Schmerz getan   (ibid., no. 8)
Kurt Weill (1900 – 1950) Youkali   (Tango habanera)
Arvo Pärt (*1935) Vater Unser

O programu

Životní příběh a osobní drama hrdinky divadelní hry Karla Čapka (1890–1938) Věc Makropulos (1922) se stal hlavní inspirací scénické kompozice pro soprán, loutnu a sólový tanec. Na známém příběhu o tajemné „Věci Makropulos“ a z ní vyplývající nesmrtelnosti se hudba proměňuje v čase stejně, jako se odvíjí pomyslná nit života prodlouženého na více jak 300 let. Proto zde zazní písně jak z období renesance, baroka, klasicismu, romantismu, až po hudbu 20. století. V obecnější rovině zachycuje příběh E. M. zásadní osudové momenty v životě ženy i jemné záchvěvy její duše.

Elina Makropulos je na začátku příběhu šestnáctiletá dívka, jež je přinucena svým otcem, alchymistou na dvoře Rudolfa II., vyzkoušet na sobě jeho recept na prodloužení života, elixír mládí. Po týdenním horečnatém zmítání mezi životem a smrtí zvítězí život a Elina začíná zakoušet plody nesmrtelnosti. Stane se z ní uznávaná zpěvačka, točí se kolem ní muži, zažívá slávu i bohatství. Ale také zakouší útrapy a čím dál více ztrát těch, které miluje a které vždy musí přežít. Stěhuje se ze země do země a mění si jméno, jen aby nebudila podezření, že nestárne. Její sláva stoupá stejně tak jako roste její vnitřní prázdnota. Nakonec nenávidí všechno a všechny. Jediné, co jí drží mezi živými je její děsivý strach ze smrti. Po veřejném odhalení svého tajemství ke konci příběhu si uvědomuje, že už skutečně nechce takto dále žít a po více jak 300 letech recept nepoužije, svůj život neobnoví a smířená umírá.

Tento příběh je výzvou pro režii i interprety právě kvůli vystižení různých výrazových prostředků ve střídání naprosto odlišných dějinných epoch, kterými Elina Makropulos, později Ellian Mac Gregor nebo Emilia Marty prochází. V inscenaci nezazní mluvené slovo, vše náleží hudbě a zpěvu, tanci, proměnám kostýmů a světel.


Obsah

I.  Renesance

Na Elině Makropulos provede její otec, alchymista císaře Rudolfa II., experiment zvaný „Věc Makropulos“. Elina se nebezpečnému pokusu brání, týden se zmítá mezi životem a smrtí v horečkách a ukrutných bolestech. Experiment se ale povede a dívce je dáno žít 300 let. Nový opojný pocit si ve své mladosti a kráse naplno užívá.

II.  Baroko

Z Eliny se stala slavná zpěvačka. Jak všichni okolo ní stárnou a ona je stále mladá, mění postupně země svého působení i svá jména. Jen iniciály E. M. si vždy zachová. Sláva, pýcha a pocit neporazitelnosti ji proměnily. Koketuje s muži, drze si s nimi pohrává, rozmarně a bezcitně. Poprvé zakouší druhou stranu mince zvané „nesmrtelnost“. Její nejbližší jsou dávno mrtví, pociťuje opravdové osamění a začíná svému otci jeho čin zazlívat.

III.  Klasicismus

Elina Makropulos je suverénní na divadelním jevišti, tam je její opravdový život, všechno ostatní je v troskách. Hra a přetvářka. Zažívá prázdnotu a nudu.

IV.  Romantismus

Elina potká osudového muže, pravou lásku. Její život zase nabývá smyslu, ne však nadlouho. Čas je neúprosný vůči všem smrtelníkům kromě Eliny, teď už je však i jejím nepřítelem. Své dítě přežívá, její milý, jediný, kterému svěřila své tajemství a dala mu „Věc Makropulos“, týden horeček a bolestí nepřežije.

V.  Rok 1922

Konec, cynismus, strach. Co dál? Elina cítí, že jí ubývají síly, jejích nekonečných 300 let je u konce. Nutně musí získat zpět „Věc Makropulos“. Ale chce ještě vůbec dál žít? Ta strašná prázdnota a osamění – už necítí nic, vůbec nic. Jen děsivý strach ze smrti ji žene vpřed. Nakonec však přichází smíření a Elina se dobrovolně „Věci Makropulos“ vzdává. Její duše konečně dojde klidu.


Gabriela Eibenová

Sopranistka Gabriela Eibenová se po absolutoriu na Pražské konzervatoři a studiu v Londýně zaměřila především na koncertní činnost a interpretaci staré hudby. Účinkuje na prestižních hudebních festivalech po celé Evropě (Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Festival Oude Muziek Utrecht, MAfestival Brugge, Bach Festival Riga, Festival Internacional de Santander, Lufthansa Festival of Baroque Music London), vystupovala v Izraeli i v Japonsku. V roku 2000 založila s dirigentem a varhaníkem Adamem Viktorou vokálně–instrumentální soubor Ensemble Inégal, jehož hlavním tématem je hudba Jana Dismase Zelenky. Jejich CD nahrávky opakovaně získaly prestižní mezinárodní ocenění hudební kritiky (Gramophone Diapason d’Or, International Record Review IRR Outstanding, Goldberg Magazine 5 Stars).

Lenka Kniha Bartůňková

Lenka Kniha Bartůňková vystudovala taneční konzervatoř Duncan Centre v Praze a vysokou taneční školu Folkwang-Hochschule v Německu. V roce 2008 navštěvovala hodiny v tanečním centru La Caldera v Barceloně a vytvořila choreografii v uměleckém centru Àrea Tangent. V roce 2005 získala první cenu v choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové, v roce 2008 obdržela hlavní cenu za objev v tanci choreografické soutěže Cena Sazky za choreografii Knihovna a representovala Českou republiku na mezinárodní výstavě EXPO 2010 v Šanghaji.

Ve Španělsku působila v projektu katalánského choreografa Roberta Olivana. Spolupracovala s choreografy a umělci jako Lorca Renoux, Samir Akika, La Fura dels Baus, Norbert Steinwartz, Ioana Mona Popovici, Chikako Kaido a Marcus Michalowsky. Spolupracuje s německou skupinou Renegade Theater, která se zabývá propojením současného a pouličního tance, break dance a visual art, se kterou vystupuje na festivalech po celém světě.

Lenka Kniha Bartůňková působí jako tanečnice, pedagog a choreograf, zaobírá se tvorbou tanečních filmů a je zakladatelkou spolku FARO, kde propojuje tanec, divadlo, hudbu a visual art. Pořádá také vzdělávací programy – semináře, workshopy.

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra či Capella Cracoviensis a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.

Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku, v současnosti působí na JAMU v Brně a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kurzech a masterclass v Evropě i zámoří.

Magdalena Švecová

Magdalena Švecová (režie) vystudovala nejprve hru na housle na konzervatořích v Českých Budějovicích a v Praze, dále na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. V roce 2004 absolvovala na JAMU v Brně operní režii ve třídě doc. Aleny Vaňákové.

Komorní opera JAMU uvedla například její inscenace Milhaudovy Opuštěné Ariadny a Osvobozeného Thésea, Žirafí operu Markéty Dvořákové, Počátek románu a balet Rákós Rákoczy Leoše Janáčka (premiéra v rámci Mezinárodního festivalu Janáčkovo Brno 2004). K dalším jejím inscenacím patří Krčkova elektroakustická opera Nevěstka Raab (2003) a Stravinského Příběh vojáka (2005), který byl zahajovacím představením po rekonstrukci otevřeného divadla Reduta v Brně.

Pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni nastudovala Donizettiho Dona Pasquala (2005), Mozartovu Figarovu svatbu (2007), Dvořákova Jakobína (2010) a Krčkovu operu Šaty, jaké svět neviděl (2014). Pro Národní divadlo v Praze vytvořila novou podobu opery B. Smetany Prodaná nevěsta.

V rámci Festivalu Smetanova Litomyšl byla v letech 2012 a 2013 uvedena její inscenace barokní opery H. Purcella The Fairy Queen a pro letošní ročník nastudovala act de ballet J.-P. Rameaua Pygmalion. Věnuje se též pedagogické činnosti, specializuje se na jevištní pohyb v rámci hudebně dramatického žánru.

Přemysl Janda

Přemysl Janda začínal jako návrhář světelných reklam a nasvícení obchodů. Toho po dvou letech zanechal a nastoupil v polovině roku 2002 do Stavovského divadla, kde se po třech letech praxe stal světelným designérem.

Během tamního působení spolupracoval s mnoha významnými režiséry, scénografy a světelnými designéry; například s manželi Ursel a Karl-Ernstem Herrmannovými, Hartmutem Schörghoferem, Joëlem Lauwersem, Etiennem Plussem, Guyem Robertsem, Ivanem Rajmontem, Michalem Dočekalem, Danielem Špinarem, Danielem Tesařem, Robertem Wilsonem, A. J. Weissbardem, Davidem Radokem.

Foto: Christopher Vinz

Světelný design vytvářel ve zmíněném Stavovském divadle, ale ovšem i na Nové scéně, mimo okruh scén ND v Mahenově divadle, v Theater La Monnaie / De Munt v Bruselu, Théâtre de Caen – Opera House, Opéra de Dijon, Les Théâtres de la Ville de Luxembourg, v Nové Opeře Slovenského národního divadla, v Opéra de Lille nebo Opéra Royal / Château de Versailles.

Jako světelný designér klade důraz na funkčnost a dramaturgii světelného designu a dokonalé technické provedení představení.

Christopher Vinz

Christopher Vinz (kostýmy) je sochař, malíř, ilustrátor a divadelní výtvarník. Je členem Asociace umělců medailérů, svá díla vystavoval jak v Praze, Brně a galeriích napříč Českou Republikou, tak i v Londýně a ve Vídni. Svoji divadelní kariéru začal návrhem kostýmů pro Kent Opera, pod taktovkou Rogera Norringtona, pro regionální divadla a pro BBC. Jako scénický umělec spolupracoval na mnoha produkcích v hlavních londýnských divadlech včetně English National Opera, Covent Garden a Glyndebourne Festival. Obzvláště si cení svého spojení s každoročními Viktoriánskými vánočními „pantomimami“ známého Players’ Theatre. Jako výtvarník kostýmů spolupracoval na operách se soubory Collegium Marianum a Collegium 1704 pro barokní divadlo v Českém Krumlově, na několika projektech s Andreou Miltnerovou a hudebních a divadelních produkcích v Edinburgu a Istanbulu.


Texty písní

◄◄◄  Skrýt texty.

1. Ivana Loudová: Canto meditativo
2. John Dowland: Flow my tears
Flow my tears, fall from your springs,
Exiled for ever: Let me mourn
where night’s black bird her sad infamy sings,
there let me live forlorn.

Down vain lights, shine you no more,
No nights are dark enough for those
that in despair their last fortunes deplore,
light doth but shame disclose.

Never may my woes be relieved,
since pity is fled,
and tears, and sighs, and groans
my weary days
of all joys have deprived.

From the highest spire of contentment,
my fortune is thrown,
and fear, and grief, and pain
for my deserts
are my hopes since hope is gone.

Hark you shadows that in darkness dwell,
learn to contemn light.
Happy, happy they that in hell
feel not the world’s despite.
Ať slzy se linou, vytrysknou z mých pramenů,
vyhoštěn navěky: ať truchlím tam,
kde noční pták lkavě zpívá,
tam kéž mohu v osamění dlít.

Tam, světla marnosti, víc nezasvíťte.
Noci nemohou být dosti temné pro ty,
kdo svůj osud v zoufalství zavrhují,
vždyť pod světlem se jim jen zostuzení zjeví.

Kéž nic mým nářkům neuleví,
když milost pryč již prchla,
a pláč a vzlyk a sten
ať mé dny omrzelé
vší radosti zbaví.

Z vrcholku blaženosti
je můj osud svržen,
a zbývá strach a žal a bol.
Doufám jenom v osamění,
když naděje již při mně není.

Slyšte, stíny v temnu dlící,
zjevte, jak světlo zapudit.
Vy šťastlivci, kdo z pekla
necítíte světa úkor spílající.
3. John Dowland: Melancholy galiard
4. Claudio Monteverdi: Si dolce el’tormento
Si dolce è’l tormento
Ch’in seno mi sta,
Ch’io vivo contento
Per cruda beltà.
Nel ciel di bellezza
S’accreschi fierezza
Et manchi pietà:
Che sempre qual scoglio
All’onda d’orgoglio
Mia fede sarà.

La speme fallace
Rivolgam’ il piè.
Diletto ne pace
Non scendano a me.
E l’empia ch’adoro
Mi nieghi ristoro
Di buona mercè:
Tra doglia infinita,
Tra speme tradita
Vivrà la mia fè

Per foco e per gelo
riposo non hò.
Nel porto del cielo
riposo avrò.
Se colpo mortale
con rigido strale
Il cor m’impiagò,
cangiando mia sorte
Col dardo di morte
il cor sanerò.

Se fiamma d’amore
Già mai non sentì
Quel rigido core
Ch’il cor mi rapì,
Se nega pietate
La cruda beltate
Che l’alma invaghì:
Ben fia che dolente,
Pentita e languente
Sospirimi un dì.
Tak přesladké je trápení
Jež ve své hrudi nosím,
Že štěstí mé se nezmění
ikdyž tvou krutost jen prosím
Ať až k nebi krása ta roste
A v srdci soucitu prostém
Zůstaň si ledovou královnou
Však jako skálu bez pohnutí
Navzdory pyšnému vlnobití
nalezneš duši mou věrnou.

Ó, vy naděje marné a falešné,
Nechte už srdce mé na pokoji
Vždyť klid či doušky radostné
Palčivou touhu mou neukojí.
Ať si ta proklatě milovaná
Naděje tisíckrát odepřená,
nedojde k smilování.
Navzdory bolesti bez konce
Ani part marného milence
Věrnosti mé nezabrání.

V ohni a ledu v utišení
doufám a hledám je marně
jiného léku mi není
než cesta k nebeské bráně.
Kéž žihadlo smrti
mé naděje zdrtí
a srdce mé uzdraví
kéž zubatá s kosou
tou službou tak prostou
mojí duši uleví

A jestli oheň milování
Neohřeje city tvé
Tvoje láska není k mání,
Srdce mé však …ztracené.
Když milost mi odpírá
Ta překrásná nestvůra
Která mě ve své moci má.
Dobře jí tak, jednou si zasteskne
Palčivá vzpomínka probleskne
A upřímně nade mnou zavzdychá.
5. Giovanni Giacomo Gastoldi: A lieta vita
A lieta vita
amor c’in vita
Fa la la la la la fa la la la.
Chi gior brama
se di cor ama
donerá il core
a un tal signore.
Fa la la la la la fa la la la.

Hor lieta homai
scacciando i guai
Fa la la la la la fa la la la.
Quanto ci resta
viviamo in festa
e diam l’honore
a un tal signore.
Fa la la la la la fa la la la.

Chi a lui non crede
Privo è di fede.
Fa la la la la la fa la la la.
Onde haver merta
Contra se aperta
L’ira e’l furore
D’un tal Signore.
Fa la la la la la fa la la la.

Ne fuggir giova
Ch’ogli ognun trova:
Fa la la la la la fa la la la.
Veloci ha l’ali
E foco e strali.
Dunque s’adore
Un tal Signore.
Fa la la la la la fa la la la.
6. Henry Purcell: Sweeter than roses
Sweeter than roses,
or cool evening breeze
On a warm flowery shore,
was the dear kiss,
First trembling made me freeze,
Then shot like fire all o’er.
What magic has victorious love!
For all I touch or see
since that dear kiss,
I hourly prove, all is love to me.
Sladší nežli růže
či chladný večerní vánek
Na teplém pobřeží plném květin,
to byl ten krásný polibek.
První mrazivé zachvění,
pak výstřel prudkého ohně.
Jaké kouzlo má láska, která vítězí.
Od tohoto okamžiku vše, co vidím,
Čeho se dotýkám,
Stokrát mi připomíná co je láska.
7. Henry Purcell: Dear pretty youth
Dear pretty youth, unveil your eyes,
How can you sleep when I am by?
Were I with you all night to be,
Methinks I could from sleep be free.
Alas, my dear, you’re cold as stone:
You must no longer lie alone.
But be with me my dear, and I in each arm
Will hug you close and keep you warm.
Milý, drahý mladíku, otevři své oči,
jak můžeš spát, když jsem při Tobě?
Kdybych s Tebou mohla být celou noc,
myslím, že bych sotva usnula.
Ale ty, můj drahý, jsi studený jako kámen:
Nesmíš už ležet sám,
ale být se mnou, drahý. A já Tě svými pažemi
pevně obejmu a budu zahřívat.
8. Henry Purcell: Not all my torments
Not all my torments can your pity move,
Your scorn increases with my love.
Yet to the grave I will my sorrow bear;
I love, tho’ I despair.
Má muka z tebe soucit nevymámí
Jen vzrůstá tvoje pohrdání.
Až do hrobu svůj smutek vezmu si,
Zoufalé lásky cit.
9. Henry Purcell: Evening hymn
Now, now that the sun hath veil’d his light
And bid the world goodnight;
To the soft bed my body I dispose,
But where shall my soul repose?
Dear, dear God, even in Thy arms,
And can there be any so sweet security!
Then to thy rest, O my soul!
And singing, praise the mercy
That prolongs thy days.
Hallelujah!
Nyní, když slunce zahalilo svůj svit
a popřálo světu dobrou noc,
i já své tělo pokládám do měkkého lože.
Ale kde jen má odpočinout má duše?
Milý Bože, jen ve Tvých rukou
může být taková sladká jistota!
Tak jen odpočívej, moje duše!
A zpěvem oslavuj milosrdenství,
které prodlužuje Tvé dny.
Aleluja!
10. Wolfgang Amadeus Mozart: Un moto di gioia
Un moto di gioia
Mi sento nel petto,
Che annunzia diletto
In mezzo il timor!

Speriam che in contento
Finisca l’affanno
Non sempre è tiranno
Il fato ed amor.

Lorenzo Da Ponte (1749–1838)
Vlna radosti
pne se v mé hrudi,
ta značí potěchu
uprostřed strachu!

Snad konečně
skončí ta úzkost;
Vždyť není vždy tyranem
Osud a láska.
11. Robert Schumann: Seit ich ihn gesehen
Seit ich ihn gesehen,
Glaub’ ich blind zu sein;
Wo ich hin nur blicke,
Seh’ ich ihn allein;
Wie im wachen Traume
Schwebt sein Bild mir vor,
Taucht aus tiefstem Dunkel,
Heller nur empor.

Sonst ist licht- und farblos
Alles um mich her,
Nach der Schwestern Spiele
Nicht begehr’ ich mehr,
Möchte lieber weinen,
Still im Kämmerlein;
Seit ich ihn gesehen,
Glaub’ ich blind zu sein.

Adelbert von Chamisso (1781–1838)
Odkdy jsem jej prvně spatřila,
jsem nejspíš slepá,
kamkoliv se podívám,
vidím jenom jeho.
Jako v živém snu
se přede mnou třepotá jeho obraz.
Vynořuje se z nejhlubší temnoty,
do nejsvětlejších výšin.

Jinak je vše kolem mne
beze světla a bezbarvé.
Hry na sestřičku
mne už nezajímají.
Raději chci plakat
v tichém koutě v pokojíčku.
Odkdy jsme jej prvně spatřila,
jsem nejspíš slepá.
12. Robert Schumann: Er, der Herrlichste von allen
Er, der Herrlichste von allen,
Wie so milde, wie so gut!
Holde Lippen, klares Auge,
Heller Sinn und fester Mut.

So wie dort in blauer Tiefe,
Hell und herrlich, jener Stern,
Also er an meinem Himmel,
Hell und herrlich, hehr und fern.

Wandle, wandle deine Bahnen,
Nur betrachten deinen Schein,
Nur in Demut ihn betrachten,
Selig nur und traurig sein!

Höre nicht mein stilles Beten,
Deinem Glücke nur geweiht;
Darfst mich niedre Magd nicht kennen,
Hoher Stern der Herrlichkeit!

Nur die Würdigste von allen
Darf beglücken deine Wahl,
Und ich will die Hohe segnen,
Segnen viele tausendmal.

Will mich freuen dann und weinen,
Selig, selig bin ich dann;
Sollte mir das Herz auch brechen,
Brich, o Herz, was liegt daran?

Adelbert von Chamisso (1781–1838)
On, ten nejslavnější ze všech,
Ach tak jemný, ach tak dobrý!
pevné rty, bystré oči,
jasná mysl a mužná odvaha.

Stejně jako tamhle v modrých hlubinách,
Září slavné hvězdy,
I tak on na mém nebi,
Září slavně, majestátně.

Vandruj si tou svojí stezkou,
Jen si dávej pozor na svůj klam,
Stále v pokoře jej měj,
plna požehnání a smutku.

Neposlouchej mou tichou modlitbu,
k Tvému štěstí;
Ani bys mne, služebnici, neměl znát,
nejvyšší a slavná hvězdo!

Pouze tu nejvzácnější ze všech
Může obšťastnit Tvá volba,
A já jí chci arcižehnat,
žehnat natisíckrát.

Budu se pak radovat i plakat,
plná požehnání;
Jestli se mé srdce má zlomit,
jen se zlom, ó srdce, co na tom záleží?
13. Robert Schumann: An meinem Herzen, an meiner Brust
An meinem Herzen, an meiner Brust,
Du meine Wonne, du meine Lust!

Das Glück ist die Liebe, die Lieb’ ist das Glück,
Ich hab’ es gesagt und nehm’s nicht zurück.

Hab’ überglücklich mich geschätzt
Bin überglücklich aber jetzt.

Nur die da säugt, nur die da liebt
Das Kind, dem sie die Nahrung giebt;

Nur eine Mutter weiß allein,
Was lieben heißt und glücklich sein.

O, wie bedaur’ ich doch den Mann,
Der Mutterglück nicht fühlen kann!

Du schauest mich an und lächelst dazu,
Du lieber, lieber Engel, du!

An meinem Herzen, an meiner Brust,
Du meine Wonne, du meine Lust!
V mém srdci, v mé hrudi,
Tys mé potěšení a moje radost!

Štěstí je láska, Láska je štěstí
Řekla jsem to a nevezmu zpět.

Přešťastně jsem se cítila
a vskutku jsem nyní přešťastná.

Jen ta, která kojí, jen ta, jež miluje
Dítě, kterému dává potravu;

Jen matka ví sama,
Co to znamená milovat a být šťastný.

Ó, jak lituji muže,
kteří nemohou cítit radost z mateřství!

Ty se na mne koukáš a usmíváš,
ano, ty, drahý anděli!

V mém srdci, v mé hrudi,
Tys mé potěšení a moje radost!
14. Robert Schumann: Nun hast du mir den ersten Schmerz getan
Nun hast du mir den ersten Schmerz getan,
Der aber traf.
Du schläfst, du harter, unbarmherz’ger Mann,
Den Todesschlaf.

Es blicket die Verlass’ne vor sich hin,
Die Welt ist leer.
Geliebet hab’ ich und gelebt, ich bin
Nicht lebend mehr.

Ich zieh’ mich in mein Inn’res still zurück,
Der Schleier fällt,
Da hab’ ich dich und mein verlornes Glück,
Du meine Welt!
Teď jsi mi učinil první bolest,
která se ale přesně trefila.
Ty spíš, ty tvrdý, nesoucitný muži,
mrtvolným spánkem.

Opuštěná se dívá před sebe
svět je prázdný.
Milovala jsem a žila
už nejsem živá.

Stahuji se sama do svého nitra zpět,
závoj padá,
tu tě mám a mé ztracené štěstí,
ty můj světe!
15. Kurt Weill: Youkali
C’est presqu’au bout du monde,
ma barque vagabonde,
errant au gré de l’onde,
m’y conduisit un jour.
L’île est toute petite,
mais la fée qui l’habite
gentiment nous invite
à en faire le tour.

Youkali, c’est le pays de nos désirs,
Youkali, c’est le bonheur,
c’est le plaisir.
Youkali, c’est la terre où l’on
quitte tous les soucis,
c’est dans notre nuit,
comme une éclaircie.
l’étoile qu’on suit,
c’est Youkali!

Youkali, c’est le respect
de tous les vœux échangés.
Youkali, c’est le pays
des beaux amours partagés.
C’est l’espérance
qui est au cœur de tous les humains,
la délivrance
que nous attendons tous pour demain.

Youkali, c’est le pays de nos désirs,
Youkali, c’est le bonheur
c’est le plaisir,
mais c’est un rêve, une folie,
il n’y a pas de Youkali!

Et la vie nous entraîne,
lassante, quotidienne,
mais la pauvre âme humaine,
cherchant partout l’oubli,
a pour quitter la terre,
su trouver le mystère
où nos rêves se terrent
en quelque Youkali.

Youkali, c’est le pays de nos désirs,
Youkali, c’est le bonheur,
c’est le plaisir.
Youkali, c’est la terre où l’on
quitte tous les soucis,
c’est dans notre nuit,
comme une éclaircie,
l’étoile qu’on suit,
c’est Youkali!

Youkali, c’est le respect
de tous les vœux échangés,
Youkali, c’est le pays
des beaux amours partagés,
C’est l’espérance
qui est au cœur de tous les humains,
la délivrance
que nous attendons tous pour demain.

Youkali, c’est le pays de nos désirs,
Youkali, c’est le bonheur,
c’est le plaisir.
Mais c’est un rêve, une folie,
il n’y a pas de Youkali!

Roger Fernay (1905–1983)
16. Arvo Pärt: Vater Unser
Vater unser im Himmel,
geheiliget werde Dein Name.
Dein Reich komme,
Dein Wille geschehe,
wie im Himmel, so auf Erden.
Unser tägliches Brot gib uns heute
und vergib uns unsere Schuld,
wie auch wir vergeben unsern Schuldigern.
Und führe uns nicht in Versuchung,
sondern erlöse uns von dem Bösen.

Mt. 6:9–13
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Mt. 6:9–13
Český překlad: Barbora Šancová (2), Čeněk Svoboda (4),
Gabriela Eibenová (6), Jan Čižmář (7, 9–14), Kateřina Hilská (8).

Děkujeme

Koncert se koná pod záštitami ministra kultury České republiky Mgr. Daniela Hermana a hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Bohumila Šimka.

Koncert se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna.

Logo Ministerstva kultury Jihomoravský kraj Logo Statutárního města Brna