Frisch auff – Hudba z Codexu Jacobides

Dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II.

Pátek 14. srpna 2020 20:00 — Kostel sv. Jana, Wohlds Weg 3, 25938 Nieblum (Föhr), Německo.

Mědirytina.
Aegidius Sadeler (1570–1629), prospekt Prahy (1606).
Kamenný nebo „Karlův“ most — Staroměstská mostecká věž.

Program

Michael Praetorius (1571 — 1621) Courante La Durette   (CJ fol. 7v–8r,  Terpsichore nr. 103)
Bransle simple de Novelle   (CJ fol. 5v–6r,  Terpsichore nr. 2:4)
Bransle gay   (CJ fol. 6v,  Terpsichore nr. 2:5)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Nun bin ich einmal frey   (CJ fol. 32v,  Lieder nr. 3)
Anonym Courante   (CJ fol. 8v)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Jungfraw eure wanckelmut   (CJ fol. 32r,  Lieder nr. 26)
Panno wrtkawost twa
Anonym Saltarella   (CJ fol. 20r)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Wer sehen will zween lebendige Brunnen   (CJ fol. 31r,  Lieder nr. 15)
Stephan Laurentius Jacobides Præambulum Stephani Laurentij Jacobidis   (CJ fol. 1r)
Jean Planson (ca. 1559 — po 1611) La Rousée de joly mois de may   (Airs fol. 38r,  CJ fol. 7v)
Anonym Fantasia   (CJ fol. 26r)
Cœlestium   (CJ fol. 25v)
Jesu tu nobis influas   (CJ fol. 25r)
Entraj di Lag   (Entrée de Luth)   (CJ fol. 11r)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Ohn dich ich mus mich aller freüden maßen   (CJ fol. 30v,  Lieder nr. 1)
Bez tebe bywam wssi radosti zbawen
Anonym Eradi Magio   (CJ fol. 8v–9r)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Ich hab vermeint, ich sey zum besten dran   (CJ fol. 31r,  Lieder nr. 13)
Anonym Ich ging ein mal spatziren   (CJ fol. 3v)
Ennemond Gaultier (ca. 1575 - 1651) Sarabanda de Gaultier   (CJ fol. 12v)
John Dowland (1563 — 1626) My Lord Willoughby’s Welcome Home   (Folger fol. 9v,  Sampson fol. 11v)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Wer wirdet trösten mich wenn ich verleüre dich   (CJ fol. 31v,  Lieder nr. 16)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Es müht ir vil mein zugestanden glück   (CJ fol. 30v,  Lieder nr. 52)
Někoho obtězuge me sstěstj
Anonym Frisch auff mein liebes Tochterlein   (CJ fol. 33v)
Jacob Regnart (1540 — 1599) Wann ich gedenck der Stund   (CJ fol. 32v,  Lechner nr. 3)
Jean Planson (ca. 1559 — po 1611) La Rousée de joly mois de may   (Airs fol. 38r,  CJ fol. 7v)

►►►  Texty písní.

Použité prameny

CJ Codex Jacobides, Národní muzeum, České muzeum hudby, Praha, Rukopis XIII B 237.
Folger Folger Dowland, The Folger Shakespeare Library, Washington, D.C., Rukopis 1610.1.
Sampson Henry Sampson Lute Book, Rukopis, Private Library Robert Spencer, London.
Lieder Jacobus Regnardus, Teutsche Lieder mit dreyen stimmen, München (Adam Berg) 1583.
Lechner Leonardus Lechner, Neue Teutsche Lieder, Nürnberg (Katharina Gerlachin) 1586.
Airs Jehan Planson, Airs mis en musique (a quatre parties), Paris (Adrian le Roy & la vefue R. Ballard) 1593.
Terpsichore Michael Prætorius, Terpsichore, Musarum Aeoniarum Quinta, Wolfenbüttel (Fürstliche Druckerey) 1612.

O projektu

Koncert se koná v rámci projektu „Codex Jacobides — dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II“.

Projekt: Codex Jacobides — dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II
Pá 14.08.2020
20:00
Koncert
Frisch auff
Kostel sv. Jana,
Nieblum, Föhr (DE)
Vstupné
dobro­volné
So 15.08.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
Kostel sv. Vavřince,
Johann-Adolf-Str., Tönning (DE)
15 €
St 19.08.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
Zámek Kunín,
Kunín 1 (CZ)
Vstupné
dobro­volné
St 21.10.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
HF JAMU v Brně
Komenského nám. 6, Brno
Vstupné
dobro­volné
Čt 22.10.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
Archeologický ústav,
Mikulčice-Trapíkov 736 (CZ)
Vstupné
dobro­volné
Pá 23.10.2020
19:00
Galakoncert
Codex Jacobides
České muzeum hudby,
Karmelitská 2/4, Praha
Vstupné
dobro­volné
Čt 29.10.2020
20:00
Online koncert
Frisch auff
Archeologický ústav,
Mikulčice-Trapíkov 736 (CZ)
Vstupné
dobro­volné

O programu

Začátky evropské instrumentální hudby jsou neodmyslitelně spojeny s loutnou, která se pak zejména v 16. a 17. století stala vůbec nejrozšířenějším a nejoblíbenějším nástrojem měšťanského i šlechtického soukromí. Také v českých zemích se setkáváme se zmínkami o loutně již od 14. století.

Zlomek loutnové tabulatury CZ-Pnm XIII B 237 patří k nejvýznamnějším českým památkám pozdně renesanční literatury pro loutnu. Je dobře patrno, že se písař snažil členit rukopis do oddílů, shrnujících vždy repertoár určitého typu. Vynikají např. tyto celky: preludia, fantazie, passamezza, úpravy Regnartových villanell, italských vokálních skladeb, francouzské a italské taneční písně, intabulace latinských duchovních skladeb, couranty aj.

O autorovi jediné známé české neanonymní loutnové kompozice, (Præambulum, fol. 1r), Štěpánovi Vavřincovi Jacobidesovi, nevíme nic bližšího. Snad by mohl být totožný s jistým Štěpánem Jacobidesem Záhořanským, žákem školy u sv. Jindřicha v Praze, který r. 1622 věnoval verše dvěma pražským měšťanům. Jeho kompoziční aktivitu bychom pak mohli předpokládat pro stejnou dobu.

Malba.
Císař Rudolf II. (1552–1612),
český král 1575–1611.

K problémům datace leccos napoví i způsob číslování intabulovaných villanell Jacoba Regnarta. Jejich první díl, který vyšel tiskem r. 1576, obsahoval pouze 22 skladby. V tabulatuře je však u písně Jungfraw ewre wanckelmut (fol. 32r), uvedeno číslo 27, které se shoduje s umístěním skladby v souborném vydání (Teutsche Lieder mit dreyen Stimmen), které poprvé vyšlo r. 1583, dále 1584, 1587, 1593 a 1611. Regnart jako kapelník Rudolfa II. pobýval v Praze dvakrát: Od r. 1579, kdy ještě souborné vydání neexistovalo a od r. 1595 až do smrti r. 1599.

Rukopis.
Folio 32r: Chce mi se wdatiLib mich als ich dich
(pro zvětšení klikněte na obrázek).

Tato tabulatura obsahuje významný, singulární zápis Regnartovy skladby Chce mi se wdatiLib mich als ich dich (fol. 32r), na niž upozornil Jiří Tichota již r. 1967. Lze se domnívat, že i další – v rukopise unikátně dochované – písně by mohly pocházet od stejného autora. Takovou domněnku připouští nejen jejich hudební faktura, ale i umístění v sousedství dalších Regnartových kompozic. U některých skladeb lze činit téměř detektivní bádání; například český incipit jinak zcela neznámé Regnartovy skladby Chce mi se wdati není překladem německého Lib mich als ich dich, což dokládá existenci českého textu (Chce mi se wdati byla obrozeneckými sběrateli zařazena mezi české „národní“ písně!).

Některé skladby zlomku jsou určeny desetisborové loutně. Nástrojů takového typu se hojněji používalo až po r. 1600. Rukopis pochází z prvních dvou až tří desetiletí 17. století; české sentence i názvy skladeb pak dokazují, že písařem a uživatelem sborníku byl Čech.

Zapsaný repertoár řadí rukopis bezpečně do okruhu studentských loutnových sborníků, které představují mezi hudebními památkami 16. a poč. 17. století výrazné specifikum. Ve stejném prostředí vznikly pravděpodobně i tři ze čtyř dalších německých tabulatur, dochovaných na českém území.

Přední místo je vždy vyhrazeno dobovým tancům, přičemž jejich pestrá škála ukazuje na čilé kulturní styky a významné postavení tehdejší Prahy v centru Evropy. Vedle obecně rozšířených tanců italských, francouzských, španělských, anglických, tanečních úprav německých a francouzských písní, nalézáme zde i četná polonika a hungaresky. V jejich přítomnosti můžeme spatřovat mj. i svědectví o pozornosti, kterou k sobě Uhry poutaly jako místo, kde se rozhodoval existenční boj s tureckou expanzí.

Velmi oblíbené byly dále intabulace vokálních předloh pro loutnu. V tomto rukopisu jde především o zmíněné úpravy Regnartových villanell, ukázky italské madrigalové produkce (Jacquet de Berchem, Philippe Verdelot), francouzských a německých písní i přepis tříhlasé vokální skladby na latinský duchovní text (Jesu tu nobis influasCœlestium), který unikátně demonstruje nepochopení menzurální předlohy a neznalost zásad musica ficta amatérským upravovatelem. Dochovala se i jedna skladbička pro dvě loutny.

Zlomek je jedinou tabulaturou českého původu pro renesanční loutnu, v níž máme doložen i zájem o vážnou, artistní produkci. Vedle Jacobidesova Præambula jsou to tři dochovaná preludia, nesporně se již hlásící k nové francouzské škole a konečně mistrovská fantazie Francesca da Milano (fol. 2b), jejíž přítomnost v pražském rukopisu dokazuje, že i náročná, umělecká hudba měla mezi místními loutnisty své milovníky a pěstitele, díky čemuž se šířila v opisech.

(Text vychází z předmluvy Jiřího Tichoty k edici Codexu Jacobides.)


Účinkující

Bettina Pahn

Foto.
Joachim Held — Bettina Pahn.

Bettina Pahn se narodila v Erfurtu. Nejdříve studovala violoncello a následně doplnila svoje vzdělání o zpěv na Hochschule für Musik „Hanns Eisler“ v Berlíně. Poté pokračovala ve Frankfurtu nad Mohanem u Prof. Elsy Cavelti. Od června 2012 studuje u mezinárodně uznávané holandské učitelky zpěvu Margreet Honig. Její pohyblivý lyrický soprán vzbudil brzy zájem různých dirigentů v oblastech jako oratorium, stará hudba a píseň.

Německá sopranistka se prosadila svými vystoupeními a nahrávkami s Tonem Koopmanem, svými koncerty v nejvýznamnějších koncertních sálech, jako jsou Carnegie Hall a Concertgebouw v Amsterdamu, stejně jako svým hostováním na Händelově festivalu v Göttingenu a na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu jako přední zpěvačka historicky poučené hudby. Doposud vyšla čtyři alba ze série CD s Tonem Koopmanem, která jsou věnována dílu Dietricha Buxtehudeho. Druhé album Opera Omnia VII – Volume 3 bylo oceněno cenou Echo Klassik 2009. V letech 2012 až 2014 natočila pod vedením Tona Koopmana řadu Buxtehudeho sólových kantát.

Kromě toho zpívala Bettina Pahn pod vedením těchto dirigentů: Frieder Bernius, Pierre Cao, Peter Rundel a Patrick Peire.

S partnerem v duu Joachimem Heldem (loutna), držitelem ceny Echo Klassik, ji spojuje dlouhodobá úspěšná spolupráce. S velkým ohlasem koncertovalo duo v roce 2007 na Händelově festivalu v Göttingen, v červnu 2008 na festivalu Schwetzinger Festspiele a v srpnu 2009 na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu. V rámci Händelova festivalu v Halle koncertovalo duo v roce 2011 se souborem Sarband. Na podzim roku 2007 vychází u firmy Hänssler první společné CD s německými lidovými písněmi a v červenci 2009 CD Stille Nacht (Tichá noc) se starými německými koledami. V červenci 2011 byli společně pozváni na festival staré hudby do Innsbrucku a v letošním roce budou hosty festivalu Itinéraire Baroque v Périgordu.

V září 2014 natočila Bettina Pahn s Tini Mathot (kladívkový klavír) pro vydavatelství Naxos písně druhé berlínské písňové školy. V roce 2015 nahrála pro Naxos světské písně Carla Philippa Emanuela Bacha. V roce 2020 a 2021 bude pro Hänssler Classic nahrávat jednak CD s Telemannovými kantátami a komorní hudbou a dále CD se skladbami Fanny Hensel a Clary Schumann.

Joachim Held

Joachim Held se narodil v Hamburku. Hudební vzdělání získal na Schola Cantorum v Bazileji u Eugena Domboise a Hopkinsona Smithe. V roce 1988 ukončil studium diplomem staré hudby. V letech 1988 až 1990 studoval u Jürgena Hübschera na Vysoké hudební škole v Karlsruhe, kde absolvoval uměleckou závěrečnou zkouškou. V roce 1990 získal Joachim Held 2. cenu na soutěži Concours Musica Antiqua na flanderském festivalu v Bruggách. V této době začíná jeho intenzivní mezinárodní koncertní kariéra. Vystupuje jako sólista, komorní hudebník a hráč kontinua.

Od roku 1993 hrál Joachim Held pravidelně pod vedením Nikolause Harnoncourta (např.  L’incoronazione di Poppea v rámci festivalu v Salcburku). V roce 2004 se podílel na festivalu v Salcburku také na provedení King Arthur Henryho Purcella.

Od roku 1992 se objevil na různých koncertech a nahrávkách Giardino Armonico (Milán). Hrál například na Vivaldi Album s Cecilií Bartoli, které vydala firma Decca. Od roku 2005 nahrává pravidelně sólová CD pro Hänssler Classic. Tak v roce 2005 vyšel ve spolupráci s rádiem DRS Curych výběr z Schele Manuskript z roku 1619 a CD se skladbami rakouských skladatelů období baroka pro barokní loutnu Erfreuliche Lautenlust. Za toto CD obdržel Joachim Held cenu „Echo Klassik 2006“ za nejlepší sólovou nahrávku hudby 17./18. století. V roce 2006 vychází pod hlavičkou Hänssler Classic a ve spolupráci s rádiem Deutschlandfunk Köln CD Deutsche Lautenmusik des Barock. V roce 2007 Che Soavita (italská loutnová hudba baroka) a v červnu 2008 Musique pour le Roi (francouzská barokní loutnová hudba). CD Merry Melancholy z roku 2010 je věnováno dílům doby Johna Dowlanda. V roce 2013 vyšlo jeho CD s loutnovýi skladbami Johanna Sebastiana Bacha, v roce 2017 s raným dílem Silvia Leopolda Weisse a roku 2019 CD s polskou renesanční loutnovou hudbou.

Jako sólista vystoupil Joachim Held mimo jiné na hudebním festivalu Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, na mezinárodním Bachovském festivalu v Schaffhausenu, na Schwetzinger Festspiele, na Bachově týdnu v Ansbachu, na Köthener Bachfesttagen, na Concerti a San Maurizio v Miláně, Early Music Forum Budapešť, na Hausmusik ORF Vídeň, na Šlesvicko-Holštýnském hudebním festivalu a na Händelově festivalu ve městě Halle nad Sálou a v Göttingenu.

Od září 2007 vyučuje Joachim Held na Královské konzervatoři v Haagu a od 2010 má profesuru historických loutnových nástrojů na Vysoké umělecké škole v Brémách.

Marta Kratochvílová

Foto.
Marta Kratochvílová — Jan Čižmář.

Marta Kratochvílová studovala hru na příčnou flétnu na Konzervatoři v Pardubicích a poté na JAMU v Brně. Následně absolvovala studium ve Francii na Conservatoire National de Région de Strasbourg, kde se specializovala na barokní a renesanční příčnou flétnu ve třídě Jean François Alizona a Nancy Hadden a na komorní hudbu ve třídách Martina Gestera a Patricka Blanca. Zúčastnila se mistrovských kursů a stáží vedených významnými osobnostmi jako Paul McCreesh, Barthold Kuijken, Jan-Latham Koenig, Sir Neville Marriner. Ve Francii působila v souborech Le Parlement de Musique, Le Masque, Bohemia duo, či se souborem NotaBene. V rámci renesančních workshopů (Ferrara, Mnichov, Stuttgart, Basilej) pravidelně účinkovala s Consortem renesančních fléten ze Strasbourgu.

Pravidelně koncertuje po celé Evropě především v komorních projektech se svými uměleckými partnery, mezi kterými jsou umělci jako Christophe Coin, Jan Čižmář, Karel Fleischlinger, Joel Frederiksen, Marc Hervieux, Martin Jakubíček, Petr Kolař, Ján Krigovský, Martyna Pastuszka, Emmanuel Soulhat, Marcin Świątkiewicz, Marc Vonau, či se soubory {oh!} Orkiestra Historyczna nebo Plaisirs de Musique, jehož je zakládající členkou. Je také vedoucí consortu renesančních příčných fléten Tourdion.

Jako pedagožka s dlouholetými zkušenostmi bývá zvána k prezentacím a masterclass po celé Evropě a zároveň vyučuje soukromě hru a dobovou interpretaci na barokní a renesanční traverso.

Supraphon
CD: Codex Jacobides, Praga circa 1600.

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Capella Cracoviensis či {oh!} Orkiestra Historyczna a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem. Pod jeho uměleckým vedením působí soubor Plaisirs de Musique.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar. Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně, v současnosti pedagogicky působí na JAMU v Brně. Pravidelně vyučuje na kursech a masterclass v Evropě i zámoří.

Účinkuje na několika desítkách CD, jeho sólové CD věnované Codexu Jacobides (Supraphon, 2020) je historicky prvním loutnovým CD u tohoto labelu.


Děkujeme

Koncert se koná za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti, Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna.

Česko-německý fond budoucnosti Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Archeologický ústav AV ČR v Brně Národní muzeum Česká loutnová společnost