Foto.

Frisch auff – Hudba z Codexu Jacobides

Dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II.

Pátek 23. července 2021 19:00 — Kostel sv. Kryštofa, Seehalde 12, 88149 Nonnenhorn, Německo.  (Bezbariérový přístup)

Mědirytina.
Aegidius Sadeler (1570–1629), prospekt Prahy (1606).
Kamenný nebo „Karlův“ most — Staroměstská mostecká věž.

Program

Anonym Paduana Hispanica   (CJ fol. 20v)
Stephan Laurentius Jacobides Præambulum Stephani Laurentij Jacobidis   (CJ fol. 1r)
Michael Praetorius (1571 — 1621) Bransle simple de Novelle   (CJ fol. 5v–6r,  Terpsichore nr. 2:4)
Bransle gay   (CJ fol. 6v,  Terpsichore nr. 2:5)
Anonym Courante   (CJ fol. 8v)
Anonym Frisch auff mein liebes Tochterlein   (CJ fol. 33v)
Francesco da Milano (1497 — 1543) Fantasia   (CJ fol. 2v)
Philippe Verdelot (ca. 1480 — ca. 1540) Perche la piu acerba   (CJ fol. 28r–28v)
Jacquet de Berchem (ca. 1505 — ca. 1567) Ossoxaissi dona   (O s’io potessi donna)   (CJ fol. 26v–27r)
Anonym Ich ging ein mal spatziren   (CJ fol. 3v)
Anonym Fantasia   (CJ fol. 26r)
Cœlestium   (CJ fol. 25v)
Jesu tu nobis influas   (CJ fol. 25r)
Anonym Entraj di Lag   (Entrée de Luth)   (CJ fol. 11r)
Anonym
snad Matthäus Reymann (ca. 1565 — po 1625)
Galliarda   (CJ fol. 24v, Reymann fol. O6r, Dlugorai fol. VI.19r & VI.23r)
Anonym Die Soldaten sindt aller Ehren werdt   (CJ fol. 35v)
Saltarella   (CJ fol. 20r)
Tantz herr: von Teltz   (CJ fol. 34r, Fugger fol. 34v)
Anonym Sarabanda Maris   (CJ fol. 11v, Torino fol. 11v)
Jean Planson (ca. 1559 — po 1611) La Rousée de joly mois de may   (Airs fol. 38r,  CJ fol. 7v)
Anonym Paßamezo, Saltarela   (CJ fol. 13v)
Salterela   (CJ fol. 16v)

Použité prameny

CJ Codex Jacobides, Národní muzeum, České muzeum hudby, Praha, Rukopis XIII B 237.
Dlugorai Dlugorai ms., Leipziger Stadtbibliothek, Musikbibliothek, Lipsko, Rukopis II.6.15.
Fugger Österreichische Nationalbibliothek, Musiksammlung, Vídeň, Mus. Hs. 18821.
Torino Biblioteca nazionale universitaria, Turín, Rukopis Riserva musica IV, 23/2 (ca. 1620).
Airs Jehan Planson, Airs mis en musique (a quatre parties), Paris (Adrian le Roy & la vefue R. Ballard) 1593.
Reymann Matthäus Reymann, Noctes musicæ, studio et industriâ, Heidelberg (Gotthard Vögelin) 1598.
Terpsichore Michael Prætorius, Terpsichore, Musarum Aeoniarum Quinta, Wolfenbüttel (Fürstliche Druckerey) 1612.

O projektu

Koncert se koná v rámci projektu „Codex Jacobides — dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II“.

Projekt: Codex Jacobides — dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II
Pá 14.08.2020
20:00
Koncert
Frisch auff
Kostel sv. Jana,
Nieblum, Föhr (DE)
Vstupné
dobro­volné
So 15.08.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
Kostel sv. Vavřince,
Johann-Adolf-Str., Tönning (DE)
15 €
St 19.08.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
Zámek Kunín,
Kunín 1 (CZ)
Vstupné
dobro­volné
St 21.10.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
HF JAMU v Brně
Komenského nám. 6, Brno
Vstupné
dobro­volné
Čt 22.10.2020
19:00
Koncert
Frisch auff
Archeologický ústav,
Mikulčice-Trapíkov 736 (CZ)
Vstupné
dobro­volné
Pá 23.10.2020
19:00
Galakoncert
Codex Jacobides
České muzeum hudby,
Karmelitská 2/4, Praha
Vstupné
dobro­volné
Čt 29.10.2020
20:00
Online koncert
Frisch auff
Archeologický ústav,
Mikulčice-Trapíkov 736 (CZ)
Vstupné
dobro­volné
Pá 23.07.2021
19:00
Koncert
Frisch auff
Kostel sv. Kryštofa,
Nonnenhorn (DE)
Vstupné
dobro­volné

O programu

Začátky evropské instrumentální hudby jsou neodmyslitelně spojeny s loutnou, která se pak zejména v 16. a 17. století stala vůbec nejrozšířenějším a nejoblíbenějším nástrojem měšťanského i šlechtického soukromí. Také v českých zemích se setkáváme se zmínkami o loutně již od 14. století.

Zlomek loutnové tabulatury CZ-Pnm XIII B 237 patří k nejvýznamnějším českým památkám pozdně renesanční literatury pro loutnu. Je dobře patrno, že se písař snažil členit rukopis do oddílů, shrnujících vždy repertoár určitého typu. Vynikají např. tyto celky: preludia, fantazie, passamezza, úpravy Regnartových villanell, italských vokálních skladeb, francouzské a italské taneční písně, intabulace latinských duchovních skladeb, couranty aj.

O autorovi jediné známé české neanonymní loutnové kompozice, (Præambulum, fol. 1r), Štěpánovi Vavřincovi Jacobidesovi, nevíme nic bližšího. Snad by mohl být totožný s jistým Štěpánem Jacobidesem Záhořanským, žákem školy u sv. Jindřicha v Praze, který r. 1622 věnoval verše dvěma pražským měšťanům. Jeho kompoziční aktivitu bychom pak mohli předpokládat pro stejnou dobu.

Malba.
Císař Rudolf II. (1552–1612),
český král 1575–1611.

K problémům datace leccos napoví i způsob číslování intabulovaných villanell Jacoba Regnarta. Jejich první díl, který vyšel tiskem r. 1576, obsahoval pouze 22 skladby. V tabulatuře je však u písně Jungfraw ewre wanckelmut (fol. 32r), uvedeno číslo 27, které se shoduje s umístěním skladby v souborném vydání (Teutsche Lieder mit dreyen Stimmen), které poprvé vyšlo r. 1583, dále 1584, 1587, 1593 a 1611. Regnart jako kapelník Rudolfa II. pobýval v Praze dvakrát: Od r. 1579, kdy ještě souborné vydání neexistovalo a od r. 1595 až do smrti r. 1599.

Rukopis.
Folio 32r: Chce mi se wdatiLib mich als ich dich
(pro zvětšení klikněte na obrázek).

Tato tabulatura obsahuje významný, singulární zápis Regnartovy skladby Chce mi se wdatiLib mich als ich dich (fol. 32r), na niž upozornil Jiří Tichota již r. 1967. Lze se domnívat, že i další – v rukopise unikátně dochované – písně by mohly pocházet od stejného autora. Takovou domněnku připouští nejen jejich hudební faktura, ale i umístění v sousedství dalších Regnartových kompozic. U některých skladeb lze činit téměř detektivní bádání; například český incipit jinak zcela neznámé Regnartovy skladby Chce mi se wdati není překladem německého Lib mich als ich dich, což dokládá existenci českého textu (Chce mi se wdati byla obrozeneckými sběrateli zařazena mezi české „národní“ písně!).

Některé skladby zlomku jsou určeny desetisborové loutně. Nástrojů takového typu se hojněji používalo až po r. 1600. Rukopis pochází z prvních dvou až tří desetiletí 17. století; české sentence i názvy skladeb pak dokazují, že písařem a uživatelem sborníku byl Čech.

Zapsaný repertoár řadí rukopis bezpečně do okruhu studentských loutnových sborníků, které představují mezi hudebními památkami 16. a poč. 17. století výrazné specifikum. Ve stejném prostředí vznikly pravděpodobně i tři ze čtyř dalších německých tabulatur, dochovaných na českém území.

Přední místo je vždy vyhrazeno dobovým tancům, přičemž jejich pestrá škála ukazuje na čilé kulturní styky a významné postavení tehdejší Prahy v centru Evropy. Vedle obecně rozšířených tanců italských, francouzských, španělských, anglických, tanečních úprav německých a francouzských písní, nalézáme zde i četná polonika a hungaresky. V jejich přítomnosti můžeme spatřovat mj. i svědectví o pozornosti, kterou k sobě Uhry poutaly jako místo, kde se rozhodoval existenční boj s tureckou expanzí.

Velmi oblíbené byly dále intabulace vokálních předloh pro loutnu. V tomto rukopisu jde především o zmíněné úpravy Regnartových villanell, ukázky italské madrigalové produkce (Jacquet de Berchem, Philippe Verdelot), francouzských a německých písní i přepis tříhlasé vokální skladby na latinský duchovní text (Jesu tu nobis influasCœlestium), který unikátně demonstruje nepochopení menzurální předlohy a neznalost zásad musica ficta amatérským upravovatelem. Dochovala se i jedna skladbička pro dvě loutny.

Zlomek je jedinou tabulaturou českého původu pro renesanční loutnu, v níž máme doložen i zájem o vážnou, artistní produkci. Vedle Jacobidesova Præambula jsou to tři dochovaná preludia, nesporně se již hlásící k nové francouzské škole a konečně mistrovská fantazie Francesca da Milano (fol. 2b), jejíž přítomnost v pražském rukopisu dokazuje, že i náročná, umělecká hudba měla mezi místními loutnisty své milovníky a pěstitele, díky čemuž se šířila v opisech.

(Text vychází z předmluvy Jiřího Tichoty k edici Codexu Jacobides.)


Účinkující

Marta Kratochvílová

Foto.
Marta Kratochvílová — Jan Čižmář.

Marta Kratochvílová studovala hru na příčnou flétnu na Konzervatoři v Pardubicích a poté na JAMU v Brně. Následně absolvovala studium ve Francii na Conservatoire National de Région de Strasbourg, kde se specializovala na barokní a renesanční příčnou flétnu ve třídě Jean François Alizona a Nancy Hadden a na komorní hudbu ve třídách Martina Gestera a Patricka Blanca. Zúčastnila se mistrovských kursů a stáží vedených významnými osobnostmi jako Paul McCreesh, Barthold Kuijken, Jan-Latham Koenig, Sir Neville Marriner. Ve Francii působila v souborech Le Parlement de Musique, Le Masque, Bohemia duo, či se souborem NotaBene. V rámci renesančních workshopů (Ferrara, Mnichov, Stuttgart, Basilej) pravidelně účinkovala s Consortem renesančních fléten ze Strasbourgu.

Pravidelně koncertuje po celé Evropě především v komorních projektech se svými uměleckými partnery, mezi kterými jsou umělci jako Christophe Coin, Jan Čižmář, Karel Fleischlinger, Joel Frederiksen, Marc Hervieux, Martin Jakubíček, Petr Kolař, Ján Krigovský, Martyna Pastuszka, Emmanuel Soulhat, Marcin Świątkiewicz, Marc Vonau, či se soubory {oh!} Orkiestra Historyczna nebo Plaisirs de Musique, jehož je zakládající členkou. Je také vedoucí consortu renesančních příčných fléten Tourdion.

Jako pedagožka s dlouholetými zkušenostmi bývá zvána k prezentacím a masterclass po celé Evropě a zároveň vyučuje soukromě hru a dobovou interpretaci na barokní a renesanční traverso.

Supraphon
CD: Codex Jacobides, Praga circa 1600.

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Capella Cracoviensis či {oh!} Orkiestra Historyczna a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem. Pod jeho uměleckým vedením působí soubor Plaisirs de Musique.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar. Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář vyučoval hru na loutnu a příbuzné nástroje na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katowicích v Polsku a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně, v současnosti pedagogicky působí na JAMU v Brně. Pravidelně vyučuje na kursech a masterclass v Evropě i zámoří.

Účinkuje na několika desítkách CD, jeho sólové CD věnované Codexu Jacobides (Supraphon, 2020) je historicky prvním loutnovým CD u tohoto labelu.


Děkujeme

Projekt „Codex Jacobides — dosud nezveřejněná hudba z Prahy doby Rudolfa II“ je realizován za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti, Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna.

Česko-německý fond budoucnosti Logo Ministerstva kultury Logo Statutárního města Brna Národní muzeum Česká loutnová společnost