H. I. F. Biber: Růžencové sonáty

Kompletní provedení „mystického cyklu“ H. I. F. Bibera, legendárního houslového virtuóza českého původu, který působil i v Kroměříži. Jednotlivé sonáty budou provedeny na různých místech zámku, přičemž Robert Bachara je provede zcela zpaměti.

Sobota 31. července 2021 16:00 — Arcibiskupský zámek

, Sněmovní náměstí 1, 767 01 Kroměříž, Česká republika.

Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován na restaurování unikátních děl z kroměřížského hudebního archivu.

Účinkující

Program

Pět radostných tajemství
1. d moll	Zvěstování (Mt 1:18, L 1:26–38) Quem Virgo concepisti Præludium — Variatio — Aria allegro – (Variatio – Adagio – Finale)
2. A dur	Navštívení (L 1:39–56) Quem visitando Elisabeth portasti Sonata – (Presto) — Allaman: – (Presto)
3. h moll	Narození (L 2:6–7) Quem Virgo genuisti Sonata – (Presto – Adagio) — Courente — Double — Adagio
4. d moll	Přítomnost Ježíše v chrámu (L 2:22–32) Quem in templo præsentasti Ciacona – (Adagio piano – Presto – Adagio)
5. A dur	Ježíš opět v chrámu (L 2:41–50) Quem in templo invenisti Præludium — Presto — Allaman: — Guigue — Saraban: – (Double)
Pět bolestných tajemství
6. c moll	Utrpení v olivovém háji (L 22:42–44) Qui pro nobis sanguinem sudavit Lamento – (Adagio – Presto – Adagio [Sarabande] – Adagio [Aria] – Adagio)
7. F dur	Bičování (Mt 27:26, J 19:1) Qui pro nobis flagellatus est Allamanda – (Variatio) — Sarab[anda]. — Variatio
8. B dur	Korunování trny (Mt 27:29, J 19:2) Qui pro nobis spinis coronatus est Sonata. Adagio – (Presto – [Adagio]) — Guigue — Double. Presto — Double 2
9. a moll	Křížová cesta (J 19:17–22) Qui pro nobis crucem bajulavit Sonata — Courente — Double — [Double 2] — Finale
10. g moll	Ukřižování (J 19:25–30) Qui pro nobis crucifixus est Præludium — Aria — [Variatio] — Adagio — [Variatio 3–5]
Pět slavných tajemství
11. G dur	Vzkříšení (Mk 16:1–7) Qui resurrexit a mortuis Sonata — Surrexit Christus hodie — Adagio
12. C dur	Nanebevstoupení (Sk 1:9–11) Qui in cælum ascendit Intrada — Aria Tubicinum — Allamanda — Courente — Double
13. d moll	Seslání Ducha svatého (Sk 2:1–4) Qui Spiritum Sanctum misit Sonata — Gavott — Guigue — Sarabanda
14. D dur	Nanebevzetí Panny Marie (Ž 15:10, 1 Kor 15:22–23) Qui te, Virgo, assumpsit [Præludium] – (Grave – adagio) — Aria – [Variatio 1–14] – Aria [Variatio 15–20] – Guigue [Variatio 21–29]
15. C dur	Korunování Panny Marie (Zj 12:1) Qui te, Virgo, in cælis coronavit Sonata — Aria – [Variatio 1–3] — Canzon — Sarabanda – [Variatio]
16. g moll	Anděl strážný Paßagalia – (adagio – allegro – adagio)

O programu

H. I. F. Biber

Heinrich Ignaz Franz Biber se narodil v roce 1644 ve Stráži pod Ralskem (Wartenberg) v severních Čechách. Po studiích na jezuitském gymnáziu v Opavě nastoupil v roce 1668 do služby u knížete-biskupa Karla II. z Lichtenštejn-Kastelkornu v Kroměříži, ale již po dvou letech bez povolení odešel do Salzburku, aby tam nastoupil do služby u knížete-arcibiskupa Maximillima Gandolfa von Kuenburg. Biber v Salzburku Biber zůstal až do své smrti v roce 1704.

Biber byl jmenován arcibiskupským vicekapelníkem v roce 1678. Pravděpodobně ve stejném roce (možná jako poděkování za toto jmenování) složil sbírku 16 skladeb pro sólové housle a basso continuo, které jsou dnes známé jako „Růžencové sonáty“ nebo „Sonáty tajemství“. Tyto názvy jsou moderní, rukopis (dnes v Bavorské státní knihovně, D–Mbs mus.mss. 4123) nemá titulní stránku, pouze věnování arcibiskupovi. Ani žádná z 16 skladeb nemá název, jsou namísto toho uvozeny medailonem (mědiryt) zobrazujícím jedno z 15 růžencových tajemství; poslední passacaglia představuje Anděla strážného. Medailony byly vyříznuty z velkoformátového tištěného listu „Kurtze Unterweisung“ z roku 1678, obsahujícího stanovy Salcburského růžencového bratrstva a tabulku odpustků udělovaných za recitování růžence.

Růženec

Růže a růženec (koruna z růží) jsou symboly Panny Marie. V 16. století se modlení růžence stalo nejoblíbenějším vyjádřením křesťanské oddanosti. Bývá také nazýváno „Žaltář svaté Marie“, protože stejně jako klášterní řády recitují 150 Žalmů Davida ve čtyřtýdenním cyklu, tak i růžencová modlitba obsahuje 150 Zdrávas Maria (Ave Maria). Jsou rozděleny do 15 skupin neboli „desátků“: Každý desátek zahajuje Otčenáš (Pater noster qui es in cælis), následuje 10 Zdrávas a uzavírá Doxologie (Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto).

Příklad: Modlitební text malých korálků prvního desátku.
Latina	Čeština
Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus, et benedictus fructus ventris tui, Jesus,	Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš,
quem Virgo concepisti.	kterého jsi, Panno, počala.
Sancta Maria, Mater Dei, ora pro nobis peccatoribus nunc et in hora mortis nostræ. Amen.	Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Každý desátek je spojeno s jedním z 15 tajemství (mistérií) růžence: 5 radostných tajemství, 5 smutných tajemství a 5 slavných tajemství. Text pro každé tajemství je vložen do Ave Maria, jak je znázorněno v příkladu.

Jako pomůcka při počítání modliteb se používá řetězec s perlami (přeneseně „růženec“). Obvykle se skládá z 5 desátků (recitováno 3krát), s velkou perlou za každý Otčenáš a malou perlou za každé Zdrávas. Kromě toho křížek označuje apoštolské vyznání (Credo in unum Deum) které se musí recitovat na začátku růžencové modlitby. Růženec musí být požehnaný (papežem nebo jím autorizovanou osobou).

Členům růžencového bratrstva byl poskytnut odpustek za každé odříkání celé růžencové modlitby (15 desátků), obvykle 7 let a 7 kvadragen (40 dní), nebo v určité svátky plné odpuštění. Odpustek mohl být věnován také duším zemřelých v očistci. Člověk mohl za sebe dokonce nechat odříkat růženec někoho jiného.

Salcburské růžencové bratrstvo bylo založena v roce 1632 opatem kostela svatého Petra, ale brzy se přestěhovalo do nově postavené Aula Academica benediktinské univerzity. Lze se domnívat, že Růžencové sonáty byly určeny pro tuto aulu, nebo pro průvody, které bratrstvo organizovalo. Velkolepá závěrečná passacaglia však mohla být určena i pro jinou universitní kongregaci, Bratrstvo Strážného anděla.

Výjimečnost sbírky spočívá v jejím programovém plánu, kdy každá sonáta odpovídá jedné perle růžence, ale také v komplexním použití skordatur (houslím je předepsáno různé ladění strun) jedinečných pro každou ze sonát. Pro první sonátu „Zvěstování“ a závěrečnou Passacaglii určil skladatel klasické ladění v kvintách, ale u dalších sonát jsou to různé kombinace tercií, kvart a oktáv. Díky odlišnému napětí strun a možnosti hry otevřených akordů na prázdných strunách mají sonáty různé nálady odpovídající danému tématu. Skordatury — stejně jako struktura celého cyklu i jednotlivých sonát a jejich částí — mají také hlubší symbolický a numerologický význam.

Robert Bachara

Robert Bachara se narodil v roce 1985 ve Wrocławi (Vratislavi) v Polsku. Ve svých sedmi letech se stal členem chlapeckého sboru Pueri Cantores Wratislavienses, kde byl objeven jeho hudební talent. Následující rok začal studovat hru na housle u Michaila a Viktora Kuzněcova. Poté studoval ve třídě Krzysztofa Bruczkowského na Hudební akademii Karola Lipińského ve Wroclawi, kde absolvoval v roce 2009; ve stejném roce také postoupil do semifinále 4. ročníku mezinárodní soutěže Tadeusze Wrońského pro housle sólo (Varšava). Svou hru zdokonalil na mistrovských kursech (Ida Haendel, Grigori Żyslin, Jadwiga Kaliszewska).

Robert se poprvé představil jako sólista ve svých třinácti letech s Wroclawskou Filharmonií ve skladbě Henryka Wieniawského „Fantaisie brillante sur des motifs de l’opéra Faust de Gounod“. V roce 2007 absolvoval koncertní turné s Barock Orchester Berlin (Stefan Bevier), kde odehrál jako sólista přes stovku koncertů. Účinkoval na mnoha hudebních festivalech, jako například Wratislavia Cantans, Festiwal Muzyki Wiedeńskiej a Polonia Cantans.

Robert Bachara vyučoval od roku 2010 housle na Hudební Akademii v Łodzi, posléze na Hudební Akademii ve Wroclawi, kde působil také jako děkan hudební fakulty. Tyto prestižní pozice se rozhodl opustit a věnovat se pouze hře na barokní housle. Od roku 2016 působí jako koncertní mistr a sólista orchestru Capella Cracoviensis, mimo to se však zajímá zejména o repertoár pro sólové housle bez bassa continua. Ve své doktorandské práci se věnoval neznámé sólové houslové tvorbě německých skladatelů. Při svých sólových recitálech, které realizuje výhradně zpaměti, se zaměřuje mimo jiné na kompletní provádění stěžejních děl barokní houslové literatury (Bach: Sonáty a Partity, Biber: Růžencové sonáty, Vilsmayr, Westhoff).

Jan Čižmář

Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightenment, Orchestra of the Eighteenth Century, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Capella Cracoviensis či {oh!} Orkiestra Historyczna a pod dirigenty jako Frans Brüggen, Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet–Séguin či Christina Pluhar pravidelně účinkuje v Evropě, Asii a USA. Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem. Pod jeho uměleckým vedením působí soubor Plaisirs de Musique.

Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat na Royal College of Music, kde se začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu pokračoval na Královské konzervatoři v Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar. Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské činnosti v oblasti staré hudby.

Jan Čižmář v současnosti vyučuje hru na loutnu a příbuzné nástroje na MUK Wien, AMUZ Karola Szymanowského v Katowicích, JAMU v Brně, Konzervatoři České Budějovice a ZUŠ V. Kaprálové v Brně, pedagogicky působil také na Akademii staré hudby při FF MU v Brně. Pravidelně vyučuje na kursech a masterclass v Evropě i zámoří.

Účinkuje na několika desítkách CD, jeho sólové CD věnované Codexu Jacobides (Supraphon, 2020) je historicky prvním loutnovým CD u tohoto labelu.

Děkujeme

Akce je součástí projektu „Kroměřížské zámecké slavnosti – Musica Cremsiriense“, který se koná za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a je spolufinancován z projektu „Nahráno – Otevřeno. Digitalizace, zpřístupnění a edukativní využití uměleckých sbírek v paměťových institucích“, který je financovaný z Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Hudební lahůdky

Heinrich Ignaz Franz Biber: Růžencové sonáty